Virgil Ivan Grissom

Americký astronaut Virgil Ivan Grissom, známý pod přezdívkou Gus, byl druhým americkým astronautem, který uskutečnil suborbitální let za hranice vesmíru v kosmické lodi typu Mercury.

V. I. GrissomCredit: NASA

Virgil Grissom se narodil 23. dubna 1926 v Mitchelu ve státě Indiana, kde v roce 1944 také dokončil střední školu. Po jejím absolvování se přihlásil do armády (srpen 1944) a zahájil letecký výcvik. Ještě během výcviku, v červenci 1945, se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Betty Mooreovou (podle vlastního vajádření se s ní poprvé setkal ve druhém ročníku střední školy). Než však mohl dokončit pilotní kurz válka skončila a Grissoma v listopadu 1945 propustili do civilu. Následující čtyři roky studoval na Purdue University, kterou zakončil získáním titulu bakaláře v oboru strojního inženýrství. Ve škole byl hodnocen jako průměrný student, jehož jediným cílem je získat diplom.Po skončení vysoké školy zvažoval přijetí místa strojníka v pivovaru, ale nakonec se vrátil k USAF, dokončil letecký výcvik a v březnu 1951 se stal stíhacím pilotem. Krátce poté byl převelen do Koreje jako příslušník 334. eskadry stíhačů; tam téměř rok létal na strojích F-86 Sabre. Po absolvování sta bojových letů (a když byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení o galších 25 letů) byl v roce 1952 převelen na základnu v Bryanu (Texas), kde působil jako instruktor pilotáže proudových letadel.V srpnu 1955 vstoupil na Letecký technologický institut USAF na Wright-Patterson AFB (Ohio) a studoval tam letecké inženýrství. Koncem roku 1956 se začal na základně Edwards AFB zdokonalovat v pilotáži v osmiměsíčním kurzu zkušebních pilotů. Po jeho dokončení, v květnu 1957, se vrátil zpět na základnu Wright-Patterson, kde poté pracoval ve funkci testovacího pilota proudových letadel.Po úspěšném absolvování výběrového řízení se v roce 1959 stal členem týmu prvních amerických astronautů. V oficiálním životopise se uvádí, že definitivní oznámení o zařazení do týmu astronautů obdržel 13. dubna 1959, přitom ale již 9. dubna 1959 se ve Washingtonu konala tisková konference, kde byl Grissom spolu s dalšími šesti vojenskými piloty představen jako člen prvního týmu amerických astronautů. Grissom nejprve možnosti působit v týmu astronautů příliš nevěřil, ale na popud jednoho svého známého, který už prošel přijímacími testy, se výběru zúčastnil. Nakonec byl vybrán do první sedmičky astronautů jako druhý - za "vítězným" Alanem Shepardem. Grissom ale téměř neprošel lékařskými kontrolami, protože se zjistilo, že v mládí trpěl sennou rýmou - nakonec lékaři rozhodli, že v kosmu nebude žádný pyl a alergické reakce se neobjeví.Po zařazení do týmu astronautů se Grissom se svojí rodinou přetěhoval do Virgínie na Kangley AFB. Přestože tedy bydlel v blízkosti výcvikového centra, zjistit, že během prvního roku výcviku byl 305 dní mimo domov a jeho pracovní doba dosahovala někdy až šestnácti hodin.21. února 1961 vybral NASA (přesněji Space Task Group) Grissoma, Glenna a Sheparda do minitýmu, z něhož měl vzejít první americký astronat. Všichni tři ihned zahájili speciální výcvik pro suborbitální lety v kabině Mercury. A od 4. dubna se věnovali speciálně cvičení na centrifúze.A 21. července 1961, po dvou odkladech, jako druhý Američan nahlédl Grissom v kosmické lodi Mercury MR-4 Liberty Bell 7 do vesmíru (podrobnosti o tomto letu viz článek "Druhý balistický let Mercury"). Jedním z hlavních cílů letu bylo ukázat, že úspěšný let Mercury MR-3 s Alanem Shepardem nebyla náhoda. Po přistání na hladinu Atlantského oceánu ale došlo po odstranění bezpečnostní pojistky k nečekanému odstřelení krytu průlezu a kabina se přes snahu záchranářů utopila. Samotný Grissom se musel zachránit plaváním ve skafandru, z něhož unikal vzduch a který se plnil vodou. Za svůj let dostal 22. července NASA Distinguished Service Medal, kterou mu osobně předal tehdejší administrátor NASA James Webb.Na poletové tiskové konferenci Grissom na dotaz jednoho z novinářů, zda se citíl ohrožen odpověděl, že než byl vytažen z vody měl o sebe obavy a že jeho život byl v ohrožení během celé mise. V následujících dnech vyšly americké noviny a časopisy s různými modifikacemi titulku "Astronaut přiznává, že měl strach", aniž se zabývaly dalšími aspekty letu. Je faktem, že ztráta kabina neměla zásadní vliv na další program amerických pilotovaných letů.Po předčasném skončení programu Mercury (Grissom byl ještě určen pilotem lodi Mercury MA-11, která měla pobývat na oběžné dráze tři dny) se Grissom zapojil do výcviku v rámci projektu Gemini. Rozhodnutí o tom padlo 26. ledna 1963, kdy NASA přiděli první sedmičce svých astronatů nové úkoly. Vzhledem k tomu, že se americké výcvikové středisko přemístilo do nově vybudovaných prostor v Houstonu, přestěhovala se Grissomova rodina (manželka se dvěma dětmi) do Texasu. Grissom preferoval rodinný život a sám říkal, že vždy touží "strávit klidný večer s manželkou a dětmi ve svém obývacím pokoji". Dokonce i jejich nový dům  Přestože povolání astronauta je náročné, Grissom nezatahoval pracovní problémy domů a rovněž se snažil, aby měl víkendy volné pro rodinu.K prvnímu pilotovanému letu nové lodi Gemini byl v roce 1964 Grissom určen do záložní posádky, ale poté, co se vyskytly zdravotní potíže u velitele hlavní posádky Sheparda (Menierova porucha vnitřního ucha), byli 13. dubna 1964 Grissom a Young jmenováni hlavní posádkou. Záložní posádku tvořili Walter Schirra a Thomas Stafford, který byl členem druhého týmu astronautů, jejichž výběr probíhal v roce 1962. A tak ke svému prvnímu orbitálnímu letu nastoupil Grissom 23. března 1965, kdy velel lodi Gemini 3, první americké dvoumístné kosmické lodi; spolu s ním letěl John Young. Grissom se stal prvním astronautem, který se podíval do kosmu podruhé a Young byl prvním astronautem, který nebyl členem první sedmičky. Astronauti Grissom a Young, kteří jako první testovali kabinu Gemini, uskutečnili tři oblety Země a po necelých pěti hodinách letu přistáli v Atlantiku.

Gemini 3, pojmenovaná Molly Brown, otevírala druhou etapu amerického kosmického programu, která navazovala na program Mercury a umožnila získat zkušenosti potřebné pro budoucí lety na Měsíc. (Loď Gemini 1 byla vypuštěna bez posádky 8. dubna 1964 a 12. dubna 1964 zanikla v atmosféře - návrat se neplánoval; Gemini 2 byla vyzkoušena při letu po balistické dráze 19. ledna 1965.) Také při přistání Gemini 3 neprobíhalo vše podle plánu: samotné přistání bylo velmi tvrdé (Grissom přitom prorazil přilbu) a navíc padák se po dopadu na hladinu neoddělil a začal stahovat kabinu pod vodu. Tentokrát se ale kabina nepotopila, neboť se podařilo včas hlavní padák oddělit. Poznámka k názvu Molly Brown. Molly Brown bylo jiné jméno americké aktivistky Margaret Brown[ové] (1867 - 1932), která přežila ztroskotání Titaniku, a která se po smrti stala známou jako "nepotopitelná Molly Brown". Měla to být narážka na neslavný konec kabiny Liberty Bell 7. Činovníci NASA na Grissoma naléhali, aby vybral jiný název a Grissom odpověděl: "Jak by se zamlouval Titanic?" Pojmenování Molly Brown tedy nakonec prošlo, ale výsledkem bylo to, že další lodě z programu Gemini už astronauti pojmenovávat nemohli a k názvům pilotovaných kosmických lodí se NASA vrátil až u projektu Apollo (zde ovšem z praktických důvodů: pro komunikaci bylo potřebné rozlišit velitelskou sekci a výsadkový modul).V rámci programu Gemini byl Grissom ještě jmenován pilotem v záložní posádce pro let Gemini 6, který měl poprvé uskutečnit spojení s jiným kosmickým objektem. Pro explozi cílové rakety Agena se program letu změnil a Gemini 6 se setkala v prosinci 1965 s lodí Gemini 7.Vzhledem k tomu, že se Grissom dostal mezi nejlepší členy týmu astronautů NASA, bylo mu svěřeno velení posádce prvního letu měsíční lodi Apollo (let AS 204), která se měla testovat na geocentrické dráze. Grissom se ani netajil s tím, že má šanci být i prvním Američanem, který se bude procházet po Měsíci. Při tréninku předstartovních operací Apolla 1 ale celá posádka (V. Grissom, E. White a R. Chaffee) 27. ledna 1967 v kabině Apollo 1 uhořela. Podle lékařské zprávy se astronauti zadusili kouřem, popáleniny byly až druhotnou příčinou jejich smrti. Nehoda zpozdila americký měsíční pogram asi o 18 měsíců. Astronauti byli 31. ledna 1967 pohřbeni s vojenskými poctami; Grissom a Chaffee na národním hřbitově v Arlingtonu, White ve West Pointu.V roce 1987 byl Virgil Grissom zapsán do Národní letecké síně slávy (National Aviation Hall of Fame).

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] M. Codr: Sto hvězdných kapitánů, Práce, Praha 1982
[2] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[3] SPACE: Blíženci přiblížili cíl - in: Letectví a kosmonautika, ročník 1967, číslo 7
[4] http://www.astronautix.com/astros/grissom.htm[5] http://history.nasa.gov/Apollo204/zorn/grissom.htm[6] http://www.jsc.nasa.gov/Bios/htmlbios/grissom-vi.html

-----
Příště: Kosmická loď Liberty Bell 7; plánované zveřejnění: 28.7.2011.