Valentin P. Gluško, konstruktér raketových motorů

Valentin Petrovič Gluško je jedním ze zakladatelů sovětské a ruské raketové techniky a společně s dalšími významnými konstruktéry své doby stál u počátků sovětské kosmonautiky.

Valentin Petrovič Gluško

Gluško se narodil v roce 1908 v ukrajinské Oděse a už jako patnáctiletý se začal zajímat o lety do kosmu. Četl spisy Ciolkovského, s nímž si vyměnil několik dopisů, a Cilkovského práce byly prvotním impulsem pro celoživotní dílo Gluška - konstrukce raketových motorů. Později se seznamuje s teoretickými pracemi dalších pionýrů kosmonautiky: Obertha, Goddarda, Esnault-Pelterieho a Kondraťjuka. Sám poprvé publikuje své myšlenky v roce 1926 v časopisu Věda a technika, ve kterém byl otištěn článek s názvem "Stancija vně Zemli". Gluško zde popisuje možnosti orbitální stanice a píše, že stanice bude přínosem nejen pro meteorologii a astronomii, ale výzkumy obohatí všechny přírodní vědy.

V roce 1929 Gluško dokončil studia na leningradské univerzitě a od května nastoupil do Tichomirovy laboratoře. Zde je mu přidělena samostatná místnost a začíná jeho celoživotní práce na vývoji raketových motorů. Nejdříve se zaměřil na vývoj elektrického motoru. Tichomirov nepovažovat elektrické motory za významné, protože podle výpočtů nedosáhnou dostatečný tah, aby vynesly do kosmu pilotovanou loď. Gluško se elektrotermickými raketovými motory zabývá až do roku 1933 (a jejich vývoj dotáhl do fáze statických pokusů), ale souběžně od roku 1930 začíná konstruovat kapalinové raketové motory.

Základním problémem kapalinových raketových motorů je dodávka paliva do spalovací komory. Gluško brzy zjišťuje, že dodávka paliva zvýšeným tlakem v nádržích naráží na hranice pevnosti materiálu a bude nutné zajistit dodávku paliva výkonnými čerpadly. Ke stejnému závěru dospěli i další konstruktéři raket, ale začátkem třicátých let minulého století se informace šířily velice pomalu a každý raketový konstruktér tak musel vycházet hlavně ze svých osobních zkušeností a poznatků. V té době Gluško úzce spolupracuje s Georgijem Langemakem, s nímž později píše knihu "Rakety, jejich použití a konstrukce" (vyšla v roce 1935). Osnovu této knihy shrnující veškeré zkušenosti z konstrukce raket a raketových motorů připravoval další inženýr z Laboratoře dynamiky plynů Boris Petropavlovskij, ale jeho smrt v roce 1933 práce na knize zastavila. Langemak, který napsal část o raketách poháněných tuhým palivem, a Gluško,věnující se kapalinovým raketovým motorům, práci dokončili.

V dalších letech se Gluško věnoval konstrukci raketových motorů řady ORM - motory ORM 1 až ORM 102 vznikaly v období do roku 1938 - a plynových generátorů pro pohon čerpadel paliva do raketových motorů - generátory GG-1 až GG-3 byly vyvinuty v letech 1935 až 1940.

Koncem třicátých let se Gluško nevyhnul Stalinovým čistkám. V březnu 1938 byl Gluško zatčen a obviněn z nepřátelských aktivit v raketovém výzkumu. Gluško byl později Zvláštním soudním výborem při NKVD odsouzen k osmi letům nucených pracích, ale vzhledem k jeho odborným znalostem je přidělen k vykonání trestu do technického střediska a zde se věnuje práci na kapalinových raketových urychlovačích pro letectvo. V roce 1940 byl Gluško přeložen do závodu číslo 27 v Kazani a byl zařazen jako vedoucí projektant do Konstrukční kanceláře číslo 4. V srpnu 1944 byl Gluško a několik jeho spolupracovníků předčasně propuštěn a současně mu byla vrácena jeho předchozí funkce v RNII. V květnu 1956 se Gluško dočkal úplné rehabilitace, když Zvláštní komise NKVD vydala výnos o zrušení obvinění.

Po skončení druhé světové války byl Gluško zařazen do komise, která zkoumala nacistické raketové zbraně. V rámci zkoumání německé raketové techniky byl dvakrát, mezi červencem a prosincem 1945 a mezi květnem a prosincem 1946, na studijních cestách v Německu, Československu a Rakousku. Od roku 1946 se stal hlavním konstruktérem raketových motorů v OKB 456 v Chimkách u Moskvy. Zde s využitím poznatků získaných studiem německých raket konstruuje motor RD-100, který byl určen pro vojenskou balistickou raketu R-1. První raketa R-1 s motorem RD-100 byla odpálena 10. října 1948. Motor RD-100 byl později vylepšen ve verzích RD-101 a RD-103. V rámci konstrukční kanceláře 456 se potom Gluško zabýval vývojem další řady mohutných raketových motorů a jeho konstrukce se uplatnily v kosmických raketách typu Vostok a Proton.

Souběžně s prací konstruktéra se věnuje i výchově nových kádrů. Od roku 1947 přednášel o stavbě raketových motorů na vyšších inženýrských kurzech při Moskevské technické univerzitě. Tyto přednášky, jež byly vydány v knižní podobě v roce 1948 pod názvem "Základy stavby reaktivních motorů na kapalná paliva", vedl až do roku 1954.

Gluško byl v říjnu 1953 zvolen členem korespondentem Akademie věd SSSR (AV SSSR) a řádným členem byl zvolen v roce 1958. V letech 1965 až 1989 působil jako předseda vědecké rady prezidia AV SSSR pro oblast kapalných paliv raketových motorů.

V roce 1974 byl Gluško jmenován ředitelem a hlavním konstruktérem NPO Energija a v této funkci působil do června 1977. Jeho hlavním úkolem bylo postavit nosič schopný dopravit na oběžnou dráhu náklad o hmotnosti 100 tun a pro dopravu kosmonautů na Měsíc. Výsledkem této práce byl raketový motor RD-170 pro systém Energija. (Rakety byla vypuštěna dvakrát: první start byl neúspěšný, při druhém byl na oběžnou dráhu vynesen sovětský raketoplán Buran.)

Valentin Petrovič Gluško zemřel v roce 1989. V roce 1994 byl z rozhodnutí Mezinárodní astronomické unie jeho jménem pojmenován kráter na viditelné straně Měsíce (kráter má průměr 43 km a má unikátní systém jasných paprsků) a v roce 2005 zřídilo UNESCO Mezinárodní cenu V. P. Gluška k ocenění vědců nebo vědeckých týmů, které významně přispěli k popularizaci vědy a techniky.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] J. Golovanov: Doroga na kosmodrom, Dětskaja litěratura, Moskva 1982
[2] V. P. Gluško: Razvitije raketostrojenika i kosmonavtiky v SSSR, APN, Moskva 1973
[3] http://www.cosmoworld.ru/spaceencyclopedia/Glushko/index.shtml?nagrad.html
[4] http://www.hrono.ru/biograf/bio_g/glushko_vp.html
[5] http://www.novosti-kosmonavtiki.ru/content/numbers/250/40.shtml

-----
Příště: Přehled událostí v kosmonautice; plánované zveřejnění: 27.6.2012.