Tragický let Sojuzu 1

Na začátku dubna 1967 zveřejnil americký NASA závěrečnou zprávu o nehodě na Apollo 1, při níž uhořeli tři američtí astronauti, a nikdo netušil, že se schyluje k další tragické události. Tentokrát na sovětské straně.

V pondělí ráno 24. dubna 1967 vyšly v Sovětském svazu a ve spřátelených zemích noviny s palcovými titulky na prvních stranách, které ohlašovaly nedělní start nové kosmické pilotované lodi - Sojuzu 1. Na její palubě byl jediný kosmonaut Vladimir Komarov. V oficiální tiskové zprávě se dále uváděla jen "prázdná" slova: kosmonaut bude prověřovat chování nového typu kosmické lodě na oběžné dráze a bude provádět vědecké a technické experimenty. Palubní systémy samozřejmě, podle oficiálních informací, fungovaly normálně a kosmonaut odeslal během prvních obletů Země řadu pozdravných telegramů.

Skutečnost ovšem byla poněkud jiná a podstatně dramatičtější. Po navedení na oběžnou dráhu se totiž nevyklopil jeden z panelů sluneční baterie (zasekl se za obšívku tepelné ochrany) a kosmická loď se tak potýkala s nedostatečným příkonem elektrické energie. Během prvních obletů se rovněž objevily obtíže se stabilizací (loď z neznámých příčin nekontrolovaně rotovala) a kosmonaut musel hodně úsilí a pohonných hmot vydat k udržení orientace lodi v prostoru.

A v době, kdy si čtenáři mohli pročítat oslavné články na nový kosmický let sovětského kosmonauta, jednalo se o první let po více než dvouleté pauze (od března 1965, kdy letěl Voschod 2 s Leonovem a Beljajevem, žádný sovětský kosmonaut do vesmíru nestartoval), věděli z rozhlasových zpráv, že kosmonaut Komarov zahynul při neúspěšném pokusu o přistání. Agenturní zpráva uváděla, že ve výšce 7 km nad zemí došlo k závadě na padácích a při nebrzděném dopadu kosmonaut zahynul. Zpráva ovšem obsahovala i "povinnou" část, v níž se psalo, že "v průběhu letu byl plně realizován plánovaný program pro novou loď a byly uskutečněny plánované vědecké experimenty".

Projděme si tento tragický let trochu podrobněji:

Z pozdějších informací víme, že Sojuz 1 měl být druhý den následován druhým Sojuzem, který se měl připojit k Sojuzu 1 a zřejmě jeden kosmonaut měl při výstupu do volného vesmíru přestoupit ze Sojuzu 2 do Sojuzu 1. Takový scénář předpokládal sovětský plán přistání na Měsíci - kosmonauti se mezi transportní lodí a přistávacím modulem měli přemisťovat vnějškem. Souvislost s přípravou letu na Měsíc odhadl již krátce po startu Ch. Shelton, jeden z pracovníků NASA. Po prvních potížích s nedostatkem energie a potížemi při orientaci lodi Sojuz 1 byl ale start druhého Sojuzu odvolán.

Na prvních obletech Země se Komarov potýkal s orientací a stabilizací lodě. To se mu za cenu velkého úsilí podařilo vyřešit, ale v době mezi sedmým a jedenáctým obletem (celkem osm hodin) nemá spojení se sovětskými sledovacími stanicemi, protože dráha letu nevede nad sovětským územím. Zpravidla byl v této době kosmonautů plánován odpočinek.

Po opětovném navázání spojení sice Komarov oznámil, že se mu podařilo odstranit potíže a může pokračovat v plnění letu, ale už při následujícím spojení uvedl, že kosmická loď znovu rotuje. Navíc došlo k poruše klimatizace a také rádiové spojení není spolehlivé.

Když po hodině a půl Sojuz 1 opět přelétá nad Sovětským svazem doporučuje řídicí středisko při příštím obletu let ukončit a přistát. Ovšem během šestnáctého obletu Země se nepodařilo zastavit rotaci lodě a nemohl tak být zapálen brzdicí motor. Stejná situace byla i na dalším obletu Země a teprve během osmnáctého oběhu Země se podařilo kabinu stabilizovat a rotaci zastavit. Proto je možné na konci devatenáctého oběhu Země zapálit brzdicí motor, který navedl Sojuz 1 na sestupovou dráhu.

Kosmická loď se nad Evropou (někde v oblasti Pyrenejského poloostrova rozdělila a návratový modul správně vstoupil do hustých vrstev atmosféry. Průlet atmosférou probíhal podle předpokladů, ale současně se modul dostal do prudké rotace, při které vznikalo velké přetížení (to zřejmě bylo prvotní příčinou Komarovovy smrti, jak uvedla o čtvrt roku později zveřejněná vyšetřovací zpráva). Rotace rovněž způsobila, že po vystřelení se zamotaly padákové šňůry a padák tak nemohl plnit svoji funkci. Proč k rotaci došlo se objasnit nepodařilo.
Podle později zveřejněných informací ale důvodem havárie bylo selhání tlakového spínače, který předčasně dal povel k odstřelení krytu kontejneru s padákem. Stěny kontejneru se podtlakem částečně zhroutily a zablokovaly hlavní padák. Stabilizační padák pak nebyl schopen vytáhnout hlavní padák z pouzdra. Když poté Komarov ručně vystřelil záložní padák, padákové šňůry se zamotaly do částečně vytaženého hlavního padáku a v té chvíli bylo o tragickém konci mise definitivně rozhodnuto.

Návratový modul po nebrzděném dopadu na zem rychlostí asi 40 m/s (přes 140 km/hod.) začal hořet a vyhledávací a záchranné oddíly nalezly na místě dopadu asi 65 km východně od města Orsk jen dohořívající trosky. Požár, který dokonal dílo zkázy, způsobily prachové rakety měkkého přistání, které po dopadu explodovaly.

V nekrologu, který zveřejnila sovětská tisková agentura TASS, a který podepsali čelní představitelé sovětské vlády a KSSS, se mj. píše, že "...Komarov obětoval svůj život velké věci - dobývání kosmického prostoru člověkem ve jménu vědy, pokroku lidstva a míru na Zemi..."

Komarov byl už 26. dubna 1967 (tedy dva dny po havárii) za vojenských poct pochován na Rudém náměstí u Kremelské zdi v Moskvě.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] M. Codr: Sto hvězdných kapitánů, Práce, Praha 1982
[2] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha, 1982
[3] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[4] http://www.lib.cas.CZ/space.40/[5] zpravodajství tiskových agentur z dubna 1967

-----
Příště: Události v kosmonautice; plánované zveřejnění: 25.4.2012.