Sovětský kosmonaut G. S. Titov

German Stěpanovič Titov byl druhým sovětským občanem ve vesmíru, čtvrtým celkově, a byl prvním, kdo strávil na oběžné dráce kolem Země celý den; do dneška zůstal nejmladším kosmonautem, který letěl do kosmu.

German Titov se narodil 11. září 1935 ve vesnici Verchněje Žilino na Altaji (dnes Kosichinský kraj). Titov později napsal: "Já jsem se narodil dvakrát; poprvé, když jsem se dostal na svět a podruhé, když jsem letěl do vesmíru a moje jméno se stalo známým." Po absolvování střední školy v Nalobichu vstoupil v červenci 1953 do armády a v roce 1955 absolvoval leteckou školu v Kustanaji (Kazachstán). Přestože nijak zvlášť netoužil stát se letcem, byl převelen do Stalingradského vojenského leteckého učiliště, které v té době působilo v Novosibirsku. Učiliště dokončil v roce 1957 a získal titul "vojenský pilot". Rozkaz o vyřazení z učiliště byl podepsán 11: září 1957 a Tutov byl v hodnosti poručíka převelen k 26. gvardějskému stíhacímu pluku Leningradského vojenského okruhu.V roce 1959 úspěšně prošel výběrem do týmu sovětských kosmonautů a 7. března 1960 byl zařazen mezi kandidáty na kosmonauty; byl mezi nejmladšími piloty skupiny. O zařazení do výběru nikdy nežádal, ostatně o kosmické lety se nijak zvlášť nezajímal. Do výběru jej doporučili nadřízení a Titov kosmonautický výcvik bral jako součát letecké praxe. Během výcviku byl úspěšný, a proto byl 11. října 1960 zařazen do šestičlenné skupiny, která se připravovala k prvnímu kosmickému letu. Začátkem roku 1961, když 25. ledna získal kvalifikaci "kosmonaut vzdušných vojenských sil" (závěrečné zkoušky skládal 17. a 18. ledna 1961), byl vybrán do užšího výběru k uskutečnění prvního kosmického letu - společně s Něljubovem a Gagarinem. Ve finále v dubnu 1961 byl odsunut na místo prvního náhradníka za Jurijem Gagarinem; podle některých pramenů mu "přitížilo" jeho jméno, neboť některým stranickým představitelům, kteří o jmenování kosmonautů rozhodovali, se nelíbilo (German v ruštině znamená Němec). Ostatně ani příjmení druhého kandidáta Něljubova nebylo právě "nejvhodnější" - Něljubov znamená v překladu "neláska".V den prvního kosmického letu (12. dubna 1961) byl Titov připraven v případě nutnosti Gagarina nahradit. Až do chvíle než byl za Gagarinem uzavřen vstupní příklop, byl připraven ve skafandru; teprve půl hodiny před startem mohl skafandr odložit a přesunout se na pozorovací stanoviště. German Titov se ale brzy dočkal svého kosmického letu. V květnu 1961 byl určen jako velitel druhé sovětské kosmické lodě (náhradníkem byl jmenován A. G. Nikolajev) a ve dnech 6. a 7. srpna 1961 uskutečnil na kosmické lodi Vostok 2 let trvající více než jeden den. Za více než 25 hodin obletěl 17krát Zemi a tento "dlouhodobý" let se stal velkou ranou pro americkou kosmonautiku. Během letu Titov trpěl silnou kinetózou, což bylo považováno za překážku v zařazení do přípravy na další let - teprve později se ukázalo, že "kosmická nemoc" je běžným jevem a trpí jí velká většina kosmonautů. Za uskutečnění kosmického letu byl 9. srpna 1961 vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu s právem nosit řád Lenina a medaili "Zlatá hvězda" (číslo jeho medaile Hrdiny SSSR bylo 11158). První Leninův řád už dostal 17. června 1961, když byl mezi vyznamenanými dělníky konstruktéry a vědci připravujícími první kosmický let.

Stejně jako po prvním letu Gagarin, tak i Titov cestuje po svém kosmickém letu po světě. Postupně navštívil řadu zemí a své "velké turné" završil v lednu 1962 měsíční cestou po Indonésii, Barmě a Vietnamu; Gagarin byl v lednu na návštěvě afrických zemí. Poté se oba zúčastnili přípravy nových kosmických letů plánovaných na rok 1962. (Ještě jedno srovnání s Gagarinem: Gagarin po letu do vesmíru dostal plat 639 rublů - jeho příjem byl vyšší než jeho velitele Kamanina, Titov dostal 579 rublů.)Přestože Titovův další kosmický start se nepředpokládal, byl v roce 1965 zařazen jako pilot do programu Spiral (jednalo se o jednomístný kosmický raketoplán) a stal se vedoucím týmu pilotů tohoto projektu. Tým pro raketoplán Spiral byl tvořen kosmonauty Titovem, Dobrovolským, Filipčenkem, Kuklinem a Matinšenkem, v září 1965 pak došlo ke změně a týmtvořili Titov, Beregovoj, Filipčenko, Kuklin a Šatalov. K další změně v týmu dochází v prosinci 1967, kdy tým Spiral tvoří Titov, Kizim, Kozelskij, Ljachov, Malyšev a Petrušenko. Po zastavení programu Spiral (oficiálně bylo pozastavení programu schváleno 7. dubna 1970) Titov k 17. červnu 1970 odešel z oddílu kosmonautů. V oddílu kosmonautů působil od srpna 1964 jako instruktor a později i jako velitel druhého oddílu sovětských kosmonautů.Mezitím v roce 1968 dokončil studia na inženýrské fakultě Vojenské letecké akademie N. J. Žukovského (jejíž studium na popud S. P. Koroljova zahájil 1. září 1961) se specializací "Pilotované vzdušné a kosmické prostředky a motory k nim". O čtyři roky později absolvoval Vojenskou akademii Generálního štábu K. J. Vorošilova a získal kvalifikaci "důstojník s vyšším vojenským vzděláním". Poté působil v různých vysokých funkcích při Hlavní správě kosmických prostředků (GUKOS - Glavnoje upravlenije kosmičeskich sredstv). Na těchto pozicích hrál klíčovou roli při testování četných vojenských kosmických systémů. Jako člen státní komise schvaloval kosmickou loď 7K-S (startovala jako Sojuz T), orbitální pilotovanou stanici Almaz, nosnou raketu Zenit a spolurozhodoval o předčasném návratu posádky Saljutu 5 (Volynov, Žolobov).V průběhu služby obhájil 31.ledna 1980 dizertaci a získal titul kandidáta vojenských věd; později obhájil také doktorskou práci. V říjnu 1991 odešel Titov v hodnosti generálplukovníka (tuto hodnost získal 17. února 1988) do zálohy; rozkaz o tom vydalo ministerstvo obrany SSSR 27. října 1991 a současně mu byl předán děkovný dopis k ukončení služby.Jeho kariéra ale neprobíhala bez potíží - jeho slabostí byl alkohol, rychlá auta a ženy. Jen díky tomu, že byl celosvětově známou osobností, procházely mu s mírnými tresty jeho časté dopravní nehody (často pod vlivem alkoholu) - dokázal ze svého postavení patřičně těžit (o některých jeho prohřešcích jsem psal v článku "Kosmonautické 'průšvihy'" (http://jamsedlacek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=193754). Kázeňské potíže měl Titov již na leteckém učilišti, kde mu dokonce hrozilo vyloučení.Po odchodu do zálohy působil jako prezident Mezinárodního vědecko-technického střediska pro kosmonautiku a elektroniku (1992 - 1993), následovala funkce místopředsedy rady Ruského střediska pro konverzi aerokosmického komplexu (1993 - květen 1995) a od 20. března 1999 byl prezidentem Federace kosmonautiky Ruské federace. Titov se nevyhýbal ani politickým funkcím - už v roce 1962 byl zvolen poslancem Nejvyššího sovětu SSSR (funkci zastával do roku 1970, kdy odešel z týmu kosmonautů) a od roku 1995 až do své smrti byl poslancem Státní dumy Ruské federace (poprvé byl zvolen 14. května 1995 jako nezávislý kandidát a v Dumě byl člen klubu Komunistické strany RF).V osmdesátých letech se velmi angažoval ve prospěch programu ruského raketoplánu Buran, který měl být podle jeho názoru konkurentem americkému stroji. A přestože byl ruský Buran modernější a využíval pokrokovější technologie než americký raketoplán, skončil projekt po prvním úspěšném nepilotovaném letu. Za koncem projektu byl zřejmě nedostatek finančních prostředků. (Pro zajímavost: záložní přistávací plocha pro raketoplán Buran byla v Česku na letišti v Ralsku.)Germanu Titovovi bylo 65 let, když byl ve čtvrtek 21. září 2000 nalezen mrtev ve své sauně. V prohlášení vydané komunistickou stranou, jejímž členem byl od svého kosmického letu v roce 1961, se pravilo, že příčinou smrti byl infarkt. Pravděpodobnější je, že k úmrtí došlo 20. září 2000 následkem vdechnutí oxidu uhličitého. Titov je pochován na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.Titovovým jménem je pojmenován kráter na Měsíci a podvodní hora v Tichém oceánu; je čestným občanem řady měst v Rusku, na Ukrajině, v Uzbekistánu, Řecku, Bulharsku a Litvě. Jméno G. S. Titova přijalo Hlavní středisko zkoušek a řízení kosmických prostředků, které organizačně spadá pod Kosmická vojska Ruska.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] M. Codr: Hvězdné povolání, Naše vojsko, Praha 1965
[2] Encyklopedie Astronautica (http://www.astronautix.com/astros/titov.htm; http://www.astronautix.com/flights/vostok2.htm)
[3] L. Lebedev, B. Lukjanov, A. Romanov: Synovia modrej planéty, Pravda, Bratislava 1974
[4] G. Titov: Golubaja moja planěta, Vojenizdat, Moskva 1973
[5] http://spacenet.h1.ru/astronaut/1/manexe002.htm[6] http://todayinspacehistory.wordpress.com/tag/titov/[7] http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=638

-----
Příště: Let kosmické lodi Vostok 2; plánované zveřejnění: 6.8.2011.