Představy o pilotovaném letu na Mars

Po úspěšných misích amerických astronautů na Měsíc počátkem sedmdesátých let dvacátého století se očekávalo vyhlášení nového cíle pro americkou pilotovanou kosmonautiku. A samozřejmým cílem byla planeta Mars.

Ruská loď Aelita v představě malíře

Ale plány na cestu kosmonautů k Marsu se objevovaly podstatně dříve. První realistický plán byl zveřejněn v roce 1953 v časopisu Colliers a jeho autorem byl Wernher von Braun. Podle jeho předpovědi by lidé mohli být připraveni uskutečnit takové dobrodružství někdy po roce 2054. Von Braun se zde zabýval všemi aspekty meziplanetárního letu; například vlivu kosmického prostředí na lidský organismu nebo problematiku astronavigace.
Zajímavé je, že ve stejném roce vydal na University of New Mexico profesor leteckého zdravotnictví Hubertus Strughold knihu s názvem The green and red planet: A physiological study of the possibility of life on Mars (Zelená a rudá planeta: psychologická studie o možném životě na Marsu), v níž se zabýval možností života na Marsu. Došel k závěru, že podmínky na Marsu jsou natolik nepříznivé, že život na něm je nemožný.

O osm let později byla von Braunova vize otištěna znovu a autor zde již byl mnohem optimističtější. V roce 1962 už byly první praktické zkušenosti z kosmických letů a ve Spojených státech se rozbíhal projekt, který měl do konce šedesátých let přivést astronauty na Měsíc. A von Braunova předpověď zněla: člověk poletí na Mars za patnáct až dvacet let.

V roce 1979 vyšla také v tehdejším Československu publikace věnovaná výpravě na Mars. Knihu s titulem "Cesta na Mars 1998 - 1999" a podtitulem "Úplná zpráva o výpravě prvních kosmonautů na jinou planetu" napsal Karel Pacner. Popisovaný let k Marsu uskuteční dvojice kosmických lodí s mezinárodní posádkou.

Další předpověď zveřejnil v listopadu 1979 reportér Leonard David a svůj článek nazval "Mars '88". Kromě letu na Mars se autor poprvé veřejně zmínil o skupině vědců, studentů a dalších nadšenců, jejichž hnutí se nazývalo "Mars Underground". Skupina působila v Boulderu v Coloradu a kritizovala kosmickou agenturu NASA za to, že po misi Viking omezila svůj zájem o Mars a o pilotované expedici na Mars nehodlá ani diskutovat. O několik let později David žertoval, že nepsal o roce devatenáct set osmdesát osm.

V červnovém čísle ročníku 1981 časopisu Analog otiskli článek Boba Parkinsona "Mars v roce 1995". Článek obsahoval informace o mezinárodní misi na Mars, která by byla uskutečnitelná se zařízeními, které v té době již byla k dispozici, případně se dokončovala jejich výroba. Parkinson stavěl zejména na laboratorním modulu Spacelab, připravovaným Evropskou kosmickou agenturou pro americký program Space Shuttle. Mise na Mars se proto zdála nedalekou realitou.

V roce 1987 vydal Brian O'Leary knihu "Mars 1999" s podtitulem "exkluzivní náhled na americko-sovětskou misi s lidskou posádkou". O'Leary nepředpokládal přistání na Marsu, ale za použití současné techniky by se výzkum zaměřil na Marsovské měsíce Phobos a Deimos. Výprava by připomínala lety kosmických lodí Apollo 8 a Apollo 10, které také na Měsíci nepřistávaly, ale podstatně přispěly k úspěchu dalších expedicí. Při psaní knihy se O'Leary zřejmě inspiroval názory Carla Sagana, který společný sovětsko-americký let na Mars doporučoval.

V devadesátých letech se objevila řada dalších publikací, které o letu na Mars spekulovaly, ale datum startu se postupně posunovalo dále do budoucnosti. Většinou až za rok 2033. A velkým obloukem se vrací termín uváděný v první práci von Brauna - rok 2054. Všechna data ale musíme považovat za osobní náhled autorů - americká kosmická agentura po triumfu na Měsíci veškeré plány na expanzi do vzdáleného vesmíru opustila.

Poněkud jiná situace byla v Sovětském svazu, kde tehdejší hlavní konstruktér Sergej Koroljov vážně uvažoval o přípravě pilotovaných letů k nejbližším planetám. Meziplanetární výprava byla součástí sovětských plánů rozvoje kosmického výzkumu a také zahájení vývoje mohutné rakety N-1 bylo vedeno záměrem jejího využití pro marťanskou výprava. Dalším důkazem o tom je i to, že simulátor v moskevském Institutu biologických a lékařských problémů, na němž se uskutečnil nedávno ukončený pokus Mars 500, se začal budovat už za života Koroljova, který dokázal získat podporu stranického vedení pro své záměry a plány.

Už od roku 1959 se v Koroljovově OKB-1 pracovalo na projektu MPK (Marsjanskyj pilotirujemyj korabl), který vedl Michail Tichonravov. Projekt MPK byl oficiálně schválen společně s projektem superrakety N-1. Projekt MPK byl jediným (i prvním) schváleným projektem, jenž se zabýval otázkou pilotovaného letu na Mars. Předpokládaný termín startu byl rok 1975.

V roce 1968, už po smrti Koroljova, navrhoval prezident Akademie věd Sovětského svazu Mstislav Keldyš zastavit sovětský lunární program, který byl již ztracen, a vrátit se k původnímu záměru, s nímž se stavěla superraketa N-1, k letu na Mars. Keldyšova iniciativa nevedla k úspěchu a Sověti se až do roku 1972 připravovali k letu na Měsíc - pak lunární projekt zrušili a na misi k Marsu se postupně zapomínalo.
V květnu 1974 byl V. P. Gluškem zastaven a zrušen projekt rakety N-1, který do té doby spolykal 4 miliardy rublů. Oficiálním důvodem zrušení projektu byl nedostatek užitečného zatížení odpovídající nosné kapacitě rakety.

V červnu 1969 byly v Sovětském svazu ministerstvem všeobecného strojírenství schváleny práce na předběžném projektu jiného marsovského projektu nazvaného Aelita. Meziplanetární loď MK-700 měla být postavena na oběžné dráze a dvoučlenná posádka měla let k Marsu a zpět uskutečnit během 730 dnů, z toho na Marsu by strávila 30 dní. Datum startu: rok 1980. Meziplanetární loď měla být 175 metrů dlouhá a 17 metrů široká a její hmotnost se měla pohybovat kolem 150 tun.
V lednu 1972 ale expertní skupina realizaci projektu nedoporučila a projekt byl odložen na neurčito ([2] uvádí, že projekt byl odložen už koncem roku 1969). Váhu rovněž hrála odhadovaná výše nákladů, která měla dosáhnout 10 miliard rublů.

Nejnovější ruský plán na expedici na Mars pochází z roku 2004 a byl zpracován v RKK Energija. Projekt předpokládá čtyřčlennou posádku, délku letu dva a půl roku a zahájení expedice v roce 2025.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] K. Pacner: Cesta na Mars 1998 - 1999, Albatros, Praha 1979
[2] http://vtm.zive.cz/clanek/nova-aelita[3] http://www.aeroweb.cz/clanek.asp?ID=2835&kategorie=3[4] http://www.thespacereview.com/article/2025/1

-----
Příště: John Glenn v obrazech; plánované zveřejnění: 24.2.2012.