Polsko a kosmos

V minulém týdnu bylo na zasedání ministrů zemí Evropské kosmické agentury přijato Polsko za dvacátého člena této evropské kosmické agentury, jako druhá země ze zemí bývalého východního bloku (po Česku, které se plnohodnotným členem ESA stalo 12. listopadu 2008).

Meteorologická raketa Meteor-2

Polsko zahájilo těsnou spolupráci s ESA v roce 1994 a v průběhu dalších let se podílelo na řadě projektů agentury. Ovšem cesta Polska do kosmu začala už mnohem dříve.

Letům do kosmu se věnovali polští nadšenci už před druhou světovou válkou; ale ne vždy se setkávali s pochopením. Připomenu například přednášku A. Šternfelda ve Varšavské astronomické observatoři, který 6. prosince 1933 představoval myšlenky ze své průkopnické práce Vstup do kosmonautiky. Myšlenky mladého inženýra (nar. 1905) nechaly posluchače chladnými a po letech Šternfeld vzpomínal, že jen dr. Jan Gadomski se zajímal o jeho práci. Šternfeld v roce 1934 získal za Vstup do kosmonautiky ve Francii cenu Roberta Esnault-Pelterieho a André Louis Hirscha.

Vzpomenutý doktor Jan Gadomski (1899 - 1966) se později stal velkým propagátorem astronomie a kosmonautiky. V polských časopisech publikoval stovky článků a napsal řadu knížek věnovaných těmto vědním disciplínám. Gadomski se stal světově známým propagátorem kosmonautiky a jeho přínos byl oceněn i tím, že jeden z kráterů na odvrácené straně Měsíce byl pojmenován jeho jménem.

Už v roce 1925 byla v Polsku postavena kolejová drezína, která měla být opatřena raketovým motorem. Bohužel autor návrhu není znám a nejsou známy ani podrobnosti projektu. Není ani jasné, zda raketa měla být použita pro rozjezd drezíny nebo k jejímu zabrzdění. Informace o této drezíně jsou známy jen z dobového tisku.

Od roku 1933 se raketovými střelami začalo zaobírat polské dělostřelectvo. Výzkum zajišťovala Komórka Techniki Uzbrojenia ve spolupráci s prof. Mieczyslawem Wolfkem a prof. Gustawem Mokrzyckiegim. Z dochovaných materiálů je zřejmé, že výzkum dospěl do stádia prakzických zkoušek. Ovšem příchodem německých vojsk byl výzkum přerušen.

V roce 1937 se v odborném tisku objevil návrh fotoelektrické stíhací rakety, kterou navrhl inženýr Rohoziński a v následujícím roce vyšla práce Rakieta - torpeda powietrzna i rakietobomba lotnicza autora Leliwy-Krzywoblockého. Oba projekty byly určeny pro vojenské využití raketových motorů. Těsně před válkou se všem projektům vojenského využití raketové techniky věnoval Dočasný vědecký poradní výbor (Tymczasowy Komitet Doradczo-Naukowy), které veškeré práce koordinoval. Výbor byl založen v roce 1937, ale po dvouleté činnosti jeho činnost ukončilo zahájení války.

Další práce věnované kosmonautice se po válce v polském tisku objevují díky práci Polské astronautické společnosti (Polskie Towarzystwo Astronautyczne). Poprvé je zmínka o společnosti v listopadovém vydání ročníku 1954 časopisu Problemy, v němž jsou čtyři obsáhlejší články věnované astronautice. V jednom z nich, od prof. M. Subotowicze, je navrženo vytvoření společnosti, která se bude zabývat kosmonautikou. V té době se už rozbíhaly projekty umělých družic a bylo jasné, že kosmický výzkum je perspektivním oborem.

Od začátku roku 1956 se Polská astronautická společnost (PTA) snažia o vstup do Mezinárodní astronautické federace (založena 1951) a už na podzim se PTA stala řádným členem. A v následujícím roce se první předseda PTA Kazimierz Zarankiewicz (1902 - 1959) stal místopředsedou Mezinárodní astronautické federace. Tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1959.

Od roku 1956 se PTA významně podílela na vývoji velmi úspěšné meteorologické rakety RM (Rakieta Meteorologiczna), která se stala první polskou raketou, jež prováděla vědecký výzkum. První typ RM-1 byl dokončen v roce 1957 a k prvnímu startu došlo 10. října 1958. Raketa s dostupem 1800 metrů byla dlouhá asi 80 cm a její hmotnost byla necelých 5 kg. Později byla postavena zdokonalená verze RM-1A a v létě 1959 byly zahájeny v Bledovské poušti letové zkoušky dvoustupňové rakety RM-2. Raketa byla dlouhá 1,4 metru a její hmotnost byla asi 11,5 kg. Další vývojový typ už měl být schopen skutečné vědecké práce - raketa RM-34 měla mít dostup až 14,5 km a jejím úkolem bylo sledování výškového větru. Ovšem v roce 1962 byl další vývoj pozastaven.

Následníkem prvních raket typu RM se stala raketa Meteor-1 vyvíjená v letech 1962 až 1965. Raketa byla koncipovaná jako dvoustupňová, její celková délka byla 510 cm a startovní hmotnost byla 32,5 kg. Byly vyvinuty tři typy (označené Meteor-1A, -1B a -1C), které se lišily velikostí prostoru pro vědecké přístroje. V raketě Meteor-1A byl k dispozici prostor o objemu 0,4 litru, Meteor-1B o objemu 0,34 litru a Meteor-1C o objemu 0,62 litru. Maximální dostup u všech tří typů byl 37 km.

Mezi lety 1965 a 1968 probíhal v Leteckém institutu vývoj rakety Meteor-2, jejíž první letové zkoušky začaly v říjnu 1970. Raketa Meteor-2 měla startovní hmotnost 380 kg a byla schopná vynést užitečné zatížení o hmotnosti 10 kg do výšky kolem 60 km. Následně byly postaveny verze Meteor-2H a Meteor-3.

Ještě je třeba zmínit vstup Polska do COSPARu (Committee for Space Research) v roce 1960 a vytvoření národního výboru COSPAR o dva roky později. Polsko se také v rámci programu Interkosmos zapojilo do výzkumu kosmického prostoru na sovětských umělých družicích a v roce 1978 se polský pilot Miroslaw Hermaszewski stal po Vladimíru Remkovi druhým interkosmonautem.