Pilotované kosmické stanice - Saljut II

Poslední dvě sovětské orbitální stanice vypuštěné pod názvem Saljut zahájily období dlouhodobých pobytů kosmonautů na oběžné dráze. Umožnila to konstrukce stanice, která byla vybavena dvěma stykovacími uzly. Tento článek bude věnován první z nich, Saljutu 6.

Stanice Saljut 6 s připojenou lodí Sojuz

Orbitální stanice Saljut 6 odstartovala ke své misi na nosné raketě Proton z kosmodromu Bajkonur v září 1977. Konstrukce stanice byla přizpůsobena tomu, aby mohla být jako celek vypuštěna jedinou nosnou raketou. Stanice o hmotnosti asi 18,9 tuny byla sestavena ze tří válcových částí, z nichž největší průměr 415 cm měla 270 cm dlouhá část pracovního úseku a navazující 350 cm dlouhá část přístrojového úseku; celková délka stanice byla kolem 16 metrů. Vnitřní hermetizovaný prostor obnášel přes 82 kubických metrů, z toho posádka měla možnost využívat 47 m3. Elektrickou energii pro provoz dodávaly tři panely slunečních baterií, jejichž rozpětí bylo 16,5 metru. Pro korekce letové dráhy byla stanice vybavena dvěma motory o tahu 3 kN (s šesti nádržemi paliva, jež bylo možné doplňovat z nákladních lodí Progress) a stabilizační a orientační systém pracovaly se 32 malými motory, každý s tahem 140 N. Součástí stabilizačního systému byly i silové gyroskopy.

První posádka se ke stanici vydala 10. října 1977 v kosmické lodi Sojuz 25. Kosmonauti Vladimir Kovaljonok a Valerij Rjumin se několikrát marně pokoušeli o připojení ke stanici, ale k pevnému spojení nedošlo. Vzhledem k tomu, že loď Sojuz nebyla vybavena dostatečnými energetickými zdroji a bez spojení s orbitální stanicí nemůže na dráze pobývat déle než dva dny, museli se kosmonauti vrátit zpět na zemi.
Jako důsledek tohoto letu došlo k tomu, že byly obměněny připravované posádky pro lety ke stanici tak, že v každé posádce byl vždy alespoň jeden kosmonaut, který má zkušenost z kosmického letu. Kovaljonok a Rjumin byli oba nováčky a jejich nezkušenosti se připisoval neúspěch s ručním připojením ke stanici (oba na stanici později úspěšně pracovali). Do vzdálenosti asi 120 metrů probíhalo přiblížení v automatickém režimu, závěrečný manévr řídili přímo kosmonauti. To, že stykovací mechanismus stanice byl v pořádku, svědčí řada dalších úspěšných připojení kosmických lodí.

První úspěšná posádka se na stanici Saljut 6 vydala v prosinci 1977: v kosmické lodi Sojuz 26 k ní letěla posádka ve složení Jurij Romaněnko a Georgij Grečko. Oba kosmonauti pobývali na stanici do začátku března 1978 a během letu přijali první dvě "návštěvnické" expedice. V lednu 1978 přiletěli Vladimir Džanibekov a Oleg Makarov, kteří u stanice ponechali svoji kosmickou loď Sojuz 27 a na zemi se vrátili v Sojuzu 26. Poprvé v historii tak byly k jedné orbitální stanici připojeny dvě pilotované kosmické lodě.
Tímto letem se ověřila možnost výměny lodí a případně i posádky orbitální stanice. Průběžná obměna posádky měla tu výhodu, že nebylo nutné na začátku pobytu stanici odkonzervovávat a oživovat a na konci letu naopak systémy stanice zakonzervovat a stanici převést do automatického režimu. Skutečný režim výměny posádek "za běhu" se ale vyzkoušel až na stanici Saljut 7. Výměna lodí byla také důležitá pro prodloužení pobytu kosmonautů na oběžné dráze po dobu delší, než byla garantovaná životnost kosmické lodi Sojuz. Při samostatném letu to bylo 14 dní, v případě připojení ke stanici to byly tři měsíce.
Další prvenství bylo zaregistrováno 22. ledna 1978, když se k "zadnímu" spojovacímu uzlu automaticky připojila nákladní kosmická loď Progress 1. Kosmonauti sledovali proces přibližování a spojení z paluby stanice a měli možnost celý manévr kdykoliv přerušit. Poprvé v historii tak byly na palubu orbitální stanice dopraveny zásoby. Nákladní loď Progress 1 byla k Saljutu 6 připojena do 6. února a po vzdálení se od stanice a dvoudenním samostatném letu byla navedena k zániku v atmosféře nad Tichým oceánem.

Druhou návštěvnickou expedicí byla posádka kosmické lodi Sojuz 28, jejímiž členy byli Aleksej Gubarev a Vladimír Remek. Jednalo se o první mezinárodní posádku, které se v Sovětském svazu připravovaly ke kosmickému letu (Mezinárodním posádkám věnuji příští díl seriálu o pilotovaných orbitálních stanicích). Vladimír Remek, československý vojenský pilot, se tak stal prvním kosmonautem ve vesmíru, který pocházel z jiné země než z SSSR nebo USA. Společný let čtyř kosmonautů trval sedm dní a Gubarev s Remkem se 10. března 1978 vrátili na zem.

Druhá základní posádka na Saljutu 6 byla tvořena kosmonauty Vladimirem Kovaljonkem a Aleksandrem Ivančenkovem. Posádka odstartovala v lodi Sojuz 29, přestoupila do stanice 16. června 1978 a pracovala zde až do 2. listopadu 1978. Také v rámci této mise byly přijaty dvě návštěvnické expedice - sovětsko-polská a sovětsko-východoněmecká posádka. Druhá expedice zanechala začátkem září u stanice svoji loď Sojuz 31 a vrátila se v Sojuzu 29, u kterého končila garanční doba.

Třetí základní posádka, Vladimir Ljachov a Valerij Rjumin, odstartovala k Saljutu 25. února 1979 a následující den se ke stanici připojila. Také v plánu této expedice bylo přijetí návštěvnických mezinárodních posádek, ale hned ta první sovětsko-bulharská na Sojuzu 33 měla v dubnu poruchu na motoru lodi a musela po necelých dvou dnech letu zahájit nouzový návratový manévr. Návrat se zdařil a kosmonauti Nikolaj Rukavišnikov a Georgi Ivanov po dramatickém průběhu letu bezpečně přistáli na území Sovětského svazu.
Důsledkem nehody bylo to, že následující kosmická loď - Sojuz 34 - odstartovala 6. června 1979 v bezpilotním režimu a po dvoudenním letu se spolehlivě automaticky připojila ke stanici Saljut 6. Tento start byl nutný pro výměnu lodi u stanice, které už vypršela záruční doba. V Sojuzu 34 se kosmonauti Ljachov a Rjumin vrátili po půlročním pobytu na stanici zpět na zem.

Čtvrtou základní posádku tvořili kosmonauti Leonid Popov a Valerij Rjumin, který se tak na Saljut 6 vrátil osm měsíců po skončení své předchozí mise. Kosmická loď Sojuz 35 startovala 9. dubna 1980, následujícího dne se připojila ke stanici a kosmonauti do ní přestoupili. Během sedmiměsíčního pobytu na stanici přijali celkem čtyři návštěvnické expedice. Popov s Rjuminem se vrátili na zemi 11. října 1980 po téměř 185 dnech pobytu v kosmu.

V době mezi 28. listopadem a 10. prosincem 1980 pracovala na stanici tříčlenná posádka kosmické lodě Sojuz T-3. Leonid Kizim, Oleg Makarov a Gennadij Strekalov měli připravit stanici na ukončení její činnosti. Přestože pracovali na stanici samostatně, neměli svou misi označenou jako "základní posádka", ale byli vedeni jako EP-10 (ekipaž poseščenija - návštěvnická posádka).

Poslední základní posádkou na stanici se ale stali kosmonauti Vladimir Kovaljonok a Viktor Savinych (v celkovém pořadí stý kosmonaut světa), kteří na stanici Saljut 6 přiletěli v kosmické lodi Sojuz T-4. Pracovali zde od 13. března do 26. května 1981 a přijali dvě mezinárodní návštěvnické posádky. Poslední z nich, kosmonauti Leonid Popov a Dumitru Prunariu (Rumunsko), uzavřela první etapu kosmických letů mezinárodních posádek, které byly tvořeny příslušníky zemí tehdejšího "socialistického tábora".Kosmonauti Kovaljonok a Rjumin se na zem vrátili 26. května 1981 a jejich odletem skončila pilotovaná éra orbitální stanice Saljut 6. Stanice ještě do 29. července 1982 létala kolem Země v bezpilotním režimu a byla využita k testování. Poté byla navedena k zániku v hustých vrstvách atmosféry nad Tichým oceánem.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] M. Codr: Sto hvězdných kapitánů, Práce, Praha 1982
[2] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[3] http://ruscosmos.narod.ru/KA/glavnaia/SALUT/okssalut.htm[4] http://www.lib.cas.cz/space.40/1977/097A.HTM

-----
Příště: Sergej Pavlovič Koroljov; plánované zveřejnění: 16.1.2012.