Pilotované kosmické stanice - Mir, 1989 až 1990

Na začátku roku 1989 pracovala na orbitální stanici Mir trojice sovětských kosmonautů Volkov, Krikaljov a Poljakov. Přestože SSSR dříve ohlásil trvalé osídlení stanice, po návratu této posádky koncem dubna 1989 stanice dočasně osiřela.

Vinu na přerušení pobytu kosmonautů na orbitě mělo poškození kosmické lodě Sojuz během dubnových předletových prací na kosmodromu Bajkonur, ale hlavně skluz ve výrobě nových modulů, které měly být ke stanici připojeny a rozšířit tak pracovní prostor posádky a vylepšit možnosti pro vědecké experimenty. Nový modul - Kvant-2 - byl připraven k letu až ve čtvrtém čtvrtletí 1989.

Modul Kvant-2 byl odvozen od dopravní lodi TKS, která byla původně vyvíjena pro použití s vojenskou orbitální stanicí Almaz. Modul byl téměř 14 metrů dlouhý, jeho maximální průměr byl 4,3 metru a jeho hmotnost dosahovala 19.050 kg. Elektrickou energii vyráběly dva panely slunečních baterií o celkové ploše 53 m2. Modul byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur 26. listopadu 1989 pomocí nosné rakety Proton-K a k Miru se připojil na osový stykovací uzel 6. prosince 1989. Jednalo se o druhý pokus o připojení - první z 2. prosince byl neúspěšný. Po dvou dnech byl Kvant-2 přesunut na jeden z bočních uzlu stanice a na tomto místě setrval až do zániku stanice 23. března 2001.

Ještě před příletem modulu Kvant-2 byla stanice obydlena kosmonauty. Pátou základní posádkou (označení EO-5 z ruského ekspedicija osnovnaja) se stali Aleksandr Viktorenko a Aleksandr Serebrov (náhradníky byli Anatolij Solovjov a Aleksandr Balandin), kteří se k Miru vydali 5. září 1989 v transportní lodi Sojuz TM-8. Po připojení k Miru (7. září) a přechodu na jeho palubu kosmonauti stanici několik dní oživovali a připravovali k pilotovanému režimu. V případě kontinuální přítomnosti kosmonautů na palubě stanice tyto operace odpadají (stejně jako operace pro přechod na bezpilotní režim) a kosmonauti tak neztrácejí drahocenný čas. V této souvislosti je třeba také připomenou, že v prvních dnech pobytu na oběžné dráze je výkonnost kosmonautů ve srovnání s pozemskými podmínkami velice nízká a v průběhu letu se postupně dostává asi na 60 procent "pozemského" výkonu.

Přesto už 10. září se k Miru připojila nákladní loď Progress M-1, která na stanici dopravila 2,7 tuny nákladu a kosmonauti museli do svého programu zařadit také činnosti spojené s vykládkou kusového nákladu. Samozřejmě v té době už probíhaly vědecké experimenty.

Kosmonauti Viktorenko a Serebrov v rámci své expedice uskutečnili v lednu 1990 také tři výstupy do volného vesmíru. Při prvním (8. ledna 1990) provedli montáž čidel na vnější povrch stanice a zpět do stanice přenesli testovací materiály, které byly vystaveny podmínkám kosmického prostoru. Při druhém výstupu 11. ledna umístili na povrch stanice nové vzorky materiálů, instalovali aparaturu pro sledování ionosféry a magnetosféry a demontovali panel pro detekci mikrometeoritů. Třetí výstup z 26. ledna uskutečnili poprvé přes přechodovou komoru modulu Kvant-2 a hlavním cílem bylo vyzkoušet modernizované skafandry Orlan DMA.

12. února 1990 přiletěla ke stanici nová kosmická loď Sojuz TM-9 s posádkou Anatolij Solovjov, Aleksandr Balandin. V průběhu společného týdenního pobytu čtyř kosmonautů na Miru si obě posádky předaly stanici a Viktorenko se Serebrovem po 166 dnech v kosmu se 19. února 1990 vrátili zpět na zem. Na Miru tak byli vystřídáni posádkou EO-6 Solovjov, Balandin.

Šestá základní posádka pracovala na stanici od 12. února do 9. srpna 1990. Během její činnosti byl ke stanici připojen třetí vědecký modul - Kristall, na jehož palubě byl instalován komplex technologických zařízení pro přípravu materiálů v podmínkách mikrogravitace. Nové materiály díky unikátním podmínkám získávají v kosmu takové vlastnosti, kterých nelze na zemi dosáhnout. Modul Kristall byl také vybaven novým stykovacím uzlem APAS určeným pro připojení raketoplánu Buran. Jak známo, ruský raketoplán k Miru nikdy neletěl.

Také sedmá základní posádka přiletěla na Mir před odletem svých předchůdců. Kosmonauti Gennadij Manakov a Gennadij Strekalov přiletěli ve své lodi Sojuz TM-10 na stanici 1. srpna 1990 a přebírali stanici během společného týdenního letu. Šestá posádka Solovjov, Balandin se od stanice ve své lodi Sojuz od stanice odpojila 9. srpna a po krátkém samostatném letu sestoupila z oběžné dráhy zpět na zem. Kosmonauti Solovjov a Balandin tak završili kosmický let trvající více než 179 dní.

Během sedmé expedice byla poprvé vyzkoušena doprava získaným materiálů z orbity na zem pomocí návratových pouzder.

Činnost sedmé základní posádky na stanici Mir byla završena v prosinci 1990. Byla vystřídána další expedicí, s níž si stanici předávala mezi 2. a 10. prosincem 1990. Potom se po 130tidenním letu Manakov a Strekalov ve své lodi Sojuz TM-10 vrátili zpět na zem.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[2] http://www.buran.ru/htm/gud%2032.htm[3] http://www.lib.cas.CZ/space.40/

-----
Příště: V-2 po skončení války; plánované zveřejnění: 16.4.2012.