Ohrožení z vesmíru

Většina lidí si vůbec nepřipouští, že by pozemský život mohl být ohrožen z vesmíru - a k tomu, aby mohl být organický život na Zemi zcela vyhuben stačí dopad jediného asteroidu.

Už před asi 65 milióny let, na rozhraní druhohor a třetihor, způsobil dopad asteroidu s průměrem jen 10 km vymření dinosaurů a spolu s nimi skončily svoji existenci i další druhy rostlin a živočichů. Ale i tělesa mnohem menší mohou způsobit nedozírné škody. Pro příklad si vezměme explozi, kterou nad Sibiří v červnu 1908 způsobilo těleso s průměrem asi 100 metrů. Tento objekt explodoval ve výšce 8 km a přitom se uvolnila energie odpovídající dvacetimegatunové vodíkové bombě. Pokud by k výbuchu došlo nad obydlenou oblastí, došlo by k totálnímu zničení veškerých budov na obrovském území. A přitom se podle odhadu astronomů Země s podobně velkým objektem srazí zhruba jednou za tisíc let; s tělesem velikosti asteroidu, který vyhubil dinosaury, by se Země měla potkat jednou za 40 miliónů let. Objektivně nutno poznamenat, že vyhynutí dinosaurů bylo vysvětlováno několika způsoby, ale teorie dopadu asteroidu, kterou poprvé v roce 1980 vyslovili Luis a Walter Álvarezovi, je jednoznačně preferovaná.

Podívejme se do minulosti, jak byla vesmírná nebezpečí dříve vnímána.

Prvními kosmickými objekty, jež měly přinášet na Zemi neštěstí, byly komety. Komety byly Aristotelem označeny za hořící plyny v podměsíční sféře, ale už starověké kultury považovaly objevení se komety za zlé znamení. (Poznámka: v současné době se ročně objevuje kolem 15 nových komet - tedy dostatečný zdroj zlých znamení.) Jedním z "důkazů" zlé moci komet byl pád anglického krále Harolda II., jehož konec oznámila kometa pozorovatelná v Anglii na noční obleze (kometa byla o téměř sedm století později označena jako Halleyova kometa).

První skutečné ohrožení Země z vesmíru se začalo objevovat koncem 18. století. Do té doby převládal názor, že příroda - zvířata, rostliny, Země i kosmické objekty - se nemění a jsou stejné jako v minulosti a budou stejné i v budoucnosti. Rozhodující změnu v tomto pohledu na svět přinesly pozorované dopady meteoritů (i přes názor akademiků, že kameny z nebe padat nemohou!). A například v roce 1796 se snažil George Cuvier vysvětlit zkameněliny neznámých tvorů tím, že jejich existenci zničila nějaká katastrofa.

Vědci později diskutovali, zda může meteorit změnit životní podmínky na Zemi v takovém měřítku, aby došlo k vymření druhu. Postupně se dospělo k názoru, že při dopadu dostatečně velkého tělesa k tomu může dojít (a dnešní pohled na tuto situaci je takový, že je reálně možná).

V roce 1994 dostali odborníci zabývající se tímto problémem do rukou důkaz o ničivých následcích dopadu menších objektů na velkou planetu. O rok dříve byla objevena kometa Shoemaker-Levy 9 a z projekce její dráhy se zjistilo, že dopadne na Jupiter. Dopad komety byl velice pečlivě sledován pozemskými i kosmickými přístroji a výsledkem analýzy dopadu bylo, že ničivý potenciál odpovídal šesti miliardám tun TNT. Dopad jednoho z úlomků komety vytvořil oblak o poloměru přes 12.000 km, což je více než dvojnásobek poloměru Země. Poprvé tak byl podán důkaz, že srážka Země s kometou (nebo jiným kosmickým objektem) by měla katastrofické následky.

V souvislosti s dopadem komety na Jupiter se začalo více hovořit o nutnosti zlepšit naše znalosti o objektech, které se nebezpečně přibližují k Zemi. Postupně se rozeběhly různé systémy, včetně automatických), pozorující tělesa přibližující se Zemi.
V roce 2004 tak byl objeven asteroid o průměru kolem 300 metrů - byl pojmenován Apophis a v katalogu planetek má číslo 99942. Analýza jeho dráhy ukázala, že v roce 2029 proletí v blízkosti Země a Měsíce a jejich gravitační působení by mohlo změnit dráhu tak, že by v roce 2036 mohlo dojít ke kolizi se Zemí. Pozdější propočty ale vedly k tomu, že pravděpodobnost zasažení Země je 1:233000. Ovšem v prosinci 2009 byla v Rusku vydána informace, že Apophis je sledován a že se uvažuje o možnostech odklonit tento objekt z jeho dráhy.

V současnosti funguje projekt NASA s označením NEO (Near Earth Object Program), jehož cílem je objevovat asteroidy v blízkosti Země (podle odhadů NASA už bylo objeveno 87 procent "blízkozemních" velkých asteroidů), ale neexistuje žádný projekt, a ani se oficiálně nepřipravuje, k odvrácení případné kolize. V rámci projektu NEO bylo od jeho zahájení v roce 1995 už objeveno 8874 těles, z toho jen v letošním roce, do 16. května, jich bylo zjištěno 427.

Bývalý americký astronaut Russell Schweickart, který je jedním z předsedů pracovní skupiny zabývající se problémem asteroidů řekl, že NASA má úkol "najít nebezpečné asteroidy, ale nemá žádnou záchrannou strategii; nemá povinnost to udělat..."

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] L. Fernández Carril: The evolution of near Earth objects risk perception
[2] J. Grygar, V. Železný: Okna vesmíru dokořán, Naše vojsko, Praha 1989
[3] http://neo.jpl.nasa.gov/neo/

-----
Příště: Pilotované orbitální stanice; plánované zveřejnění: 19.5.2012.