Nářečí na Malé Hané IV

Poslední část věnovaná skloňování podstatných jmen se bude zabývat podstatnými jmény rodu středního.

Podstatná jména rodu středního mají v malohanáckém nářečí první pád jednotného čísla koncovky -o (voko, létko - lýtko, mliko - mléko), -e (moře, koře - kuře, véce - vejce), -ě (ščeně -štěně, dópě - doupě, koště) nebo -i (hohli - uhlí, hovězi - hovězí, zeli). Skloňování je obdobně jako v češtině a rozdíly jsou:

u vzoru město - v jednotném čísla je ve 3. p. koncovka -o (do k město - jdu k městu, přešil k místo nehode - přišel k místu nehody) a v 6. p. koncovka -ě nebo -o (veválel se v blatě - vyválel se v blátě, vo mliko se nepovidalo, řidčejí vo mlice se nepovidalo - o mléku se nehovořilo);

            - v množném čísle je ve 3. p. koncovka -um (městum - městům, polenum - polenům), v 6. p. je častější koncovka -ách (mlovi se vo městách - mluví se o městech, ve vědeckéch střediskách - ve vědeckých střediscích) a v 7. p. je koncovka -ama (ze železama na rokách - se železy na rukou, hokradle to aj s pózdrama - ukradli to i s pouzdry).

u vzoru moře - v jednotném čísle jsou koncovky 3. a 6. pádu -o (jele k mořo - jeli k moři, snit vo polo - snít o poli);

            - v množném čísle jsou všechny tvary s krátkým -i (bez moři, k mořim, o mořich) a 7. p. zní mořema (za sedmero mořema - za sedmero moři);

u vzoru stavení je v malohanáckém nářečí skloňování stejné jako v češtině s tím, že všechna dlouhá í jsou nahrazena krátkým i a v 7. p. mn. č. je koncovka -ima (stavenima);

u vzoru kuře (koře) jsou koncovky v jednotném čísle stejné jako v češtině, v množném čísle jsou tvary pro 1., 2., 4., 5. a 6. p. pád shodné, 3. p. je kořatum a 7. p. kořatama.

Podstatná jména rodu středního končící na -um nebo -on se skloňují podle vzoru město (v 1. p. j. č. zůstávají bez koncovky), např. album, plénum, publikum. Podobné je to i o jmen zakončených na -ium a -eum s tím, že v množném čísle mají ve 2. p. koncovku -ji (stypendiji, muzeji), ve 3. p. koncovku -jim (indyvidujim, gymnazijim), v 6. p. koncovku -jich (vo stádijich, vo jubilejich) a v 7. p. -ama nebo -jema (albumama i albama, vakuama, muzejema).

Na závěr jednu básničku, kterou napsal Emil Sic z Cetkovic (převzato z http://www.inflow.cz/homite-hanacke, "Homite hanácke?"):

Povidal jeden mistr palete:

"Co be se malovat zde dalo?

Deť je to na zátiši veleky

a na panorama málo."

Já na to: "Mistře honem přeškol se,

radim tě v poslední hodino.

Ješle zde nevidiš nic pěknyho,

tak nehoževiš rodino!"