Mezinárodní geofyzikální rok a družice

Začátek padesátých let přináší realistické úvahy o vypuštění vědecké umělé družice Země a rozvoj raketové techniky se přibližoval k tomu, co je zapotřebí pro vynesení družice na oběžnou dráhu.

J. Hagerty (sedící druhý zleva) se skupinou vědců před vyhlášením o vypuštění americké umělé družice

Články v odborném a populárním tisku se objevují na Západě i na Východě. V Sovětském svazu se v říjnu 1951 v časopisu Pioněrskaja pravda objevil článek M. K. Tichonravova, který se zabýval přípravou letů do vesmíru a Tichonravov zde napsal, že v nejbližších 10 až 15 letech se podaří vytvořit umělou družici Země. V následujícím roce píše Ário Šternfeld v sovětském časopise Těchnika moloďoži sérii článků o kosmonautice. Ve Spojených státech se problematikou kosmického letu zabýval Wernher von Braun v několika článcích pro časopis Collier's Magazine.

Také v odborných kruzích se začala prosazovat myšlenka umělé družice. A velkým impulzem pro vývoj družice se stalo vyhlášení  Mezinárodní rady vědeckých svazů (ICSU) o přijetí návrhu na Mezinárodní geofyzikální rok. Tento projekt navazoval na Mezinárodní polární roky, které probíhaly v letech 1882 až 1983 a 1932 až 1933 a jejich cílem bylo zkoumání polárních oblastí Země. Nově vyhlášený Mezinárodní geofyzikální rok (MGR) měl zahrnovat komplexní výzkum Země; od jejího nitra až po horní hranice atmosféry.

ICSU vyhlásila MGR na svém zasedání v roce 1952 a ještě v témže roce ustavila pro realizaci akce přípravný výbor CSAGI (Comité Spaciale de l'Année Géophysique Internationale), do jehož čela jmenoval významného britského geofyzika Sydneye Chapmana. CSAGI v rámci příprav MGR zřídil dvě pracovní skupiny, které se věnovaly myšlence doplnit výzkumy měřeními zpoza hranic atmosféry. Skupiny nakonec dospěly k závěru, že taková měření by byla nesporným přínosem a doporučily, aby se družicová měření zařadila do doporučených metod výzkumu v rámci MGR. Rozhodujícím faktorem bylo, zda je současná raketová technika, za vynaložení přiměřených finančních prostředků, schopná družici na dráhu dopravit. Členové CSAGI po vášnivých debatách dospěli k závěru, že družici vytvořit lze, ovšem řada názorů se klonila spíše k raketové sondáži vysoké atmosféry.

Začátkem října 1954 se v Římě konalo zasedání výboru CSAGI, které na závěr svého jednání přijímá 4. října usnesení, v němž se mj. uvádí, že "výbor doporučuje věnovat pozornost myšlence vypuštění malé družice, vybavené vědeckými přístroji..." Tento bod byl zařazen na základě doporučení americké delegace a někteří delegáti se domnívali, že Američané si tak připravili půdu pro nátlak na Washington. Jednání výboru CSAGI se účastnili i zástupci Akademie věd SSSR, ale ti k této problematice nevystoupili.

Na začátku roku 1955 projednávaly v USA závěry římského zasedání CSAGI Národní akademie věd a Národní vědecké nadace a obě se shodly na tom, že Spojené státy by měly družice vypustit. Na základě toho je zahájeno jednání s armádou, jež jediná má k dispozici příslušnou raketovou techniku, a posílají návrh do Bílého domu. Projekt následně posuzuje Vědecký poradní výbor prezidenta a v květnu je návrh postoupen Národní bezpečnostní radě ke konečnému rozhodnutí. A 29. července 1955 tiskový tajemník prezidenta Eisenhowera James Hagerty vyhlásil, že prezident souhlasí s plánem na vypuštění malé automatické umělé družice, která bude americkým příspěvkem k Mezinárodnímu geofyzikálnímu roku.

O den později vydává sovětská tisková agentura TASS zprávu, že také Sovětský svaz připravuje pro Mezinárodní geofyzikální rok umělou družici. A 2. srpna 1955 to potvrzuje akademik Leonid Sedov na kodaňském astronautickém kongresu. Mnozí američtí činitelé to ovšem považovali za propagandistický tah, neboť žádné hlášení zpravodajských služeb neuvádělo, že by se Sovětský svaz k takovému kroku připravoval. Naopak v USA už byly v plném proudu práce dokonce na dvou projektech - Vanguard a Orbiter - a právě v srpnu 1955 se rozhodovalo, který z nich dostane přednost. Nakonec na doporučení komise vedené dr. Homerem Stewartem byl pro další vývoj doporučen projekt Vanguard s rozpočtem 11 miliónů dolarů.

Byla tak otevřena cesta k první umělé družici.