Mariner 2 - první výzkum Venuše z malé vzdálenosti

14. prosince 1962 americká kosmická sonda Mariner 2 proletěla ve vzdálenosti necelých 35 tisíc km od povrchu Venuše a během průletu sledovala planetu pomocí infračerveného a mikrovlnného radiometru. Bylo to poprvé v historii, kdy automatická sonda z malé vzdálenosti studovala jinou planetu sluneční soustavy.

Mariner 2NASA

Sonda získala překvapivé údaje - zjistila, že na Venuši jsou chladná oblaka a extrémně horký povrch. Zjištění vysokých teplot na povrchu Venuše bylo natolik udivující, že někteří astrofyzici odmítali měření Marineru 2 přijmout a prohlašovali, že čidla sondy neměřila správně. Rozhodnutí do tohoto sporu přinesly až další sondy, které k Venuši dorazily a potvrdily, že povrchová teplota dosahuje neskutečných 425 °C (800 °F).

Ale vraťme se k sondě Mariner 2. Sonda byla záložním exemplářem pro Mariner 1 - ten byl ale zničen při neúspěšném startu a explozi nosné rakety. Sonda Mariner 2 odstartovala z Cape Canaveral 27. srpna 1962 a po sto devíti dnech letu dosáhla oblast Venuše. Na sondě o hmotnosti 202 kg bylo celkem šest vědeckých přístrojů, které získaly unikátní údaje o poměrech na planetě Venuši, a předaly na Zemi údaje o meziplanetárním prostoru.

Po průletu kolem Venuše a odeslání získaných dat na Zemi pokračovala sonda v letu po heliocentrické dráze. S Marinerem 2 se podařilo udržet spojení až do 3. ledna 1963 a v tehdejší době to byl rekordní výkon, a to jak vzdálenosti od Země (87,5 miliónu km), tak i dobu spojení s meziplanetární sondou (129 dní). Sonda vysílala nepřetržitě a kromě dat o Venuši předávala údaje o meziplanetárním prachu (kterého bylo méně než se předpokládalo), magnetismu, kosmických paprscích a sluneční plazmě. Telemetrický systém současně informoval o technickém stavu jednotlivých systémů sondy.

Let sondy se samozřejmě neobešel bez neočekávaných situací. Prvním kritickým místem byla ztráta jednoho panelu sluneční baterie, ale druhý panel fungoval správně a díky přiblížení ke Slunci stačil dodávat dostatek energie pro dobíjení Ag-Zn baterie a pro provoz systémů sondy. K závadě menšího panelu (na ilustračním snímku panel směřující dolů) došlo už 31. října a podle telemetrických dat se zřejmě jednalo o zkrat v panelu. O týden později pokračovaly dodávky energie podle předpokladů, ale 15. listopadu byl panel definitivně odpojen.

Další nepříjemností byla ztráta orientace během přeletu, ale sonda si v tomto případě poradila sama a její řídicí systém dokázal orientaci v prostoru obnovit. Ke první ztrátě orientace došlo 8. září 1962 a předpokládalo se, že příčinou byl náraz malého nezjištěného objektu (mikrometeoritu?). Po třech minutách gyroskopy vrátily sondu do správné polohy. Ale podobná situace se opakovala 29. září a i v tomto případě se sonda dokázala sama opětovně zorientovat.

A jako nejzávažnější se jevila porucha počítače, který měl řídit průletovou sekvenci. Když technici v Jet Prpulsion Laboratory krátce před přiblížením k Venuši tuto závadu zjistili, museli improvizovat a nakonec se jim podařilo sestavit řadu příkazů, které byly během průletu odeslány na sondu.

Sonda Mariner 2 zahájila výzkum těles sluneční soustavy kosmickými sondami a dokázala, že automaty mohou získat významné údaje a rozšířit naše poznatky, které byly doposud získávány pouze pomocí pozemních pozorování.