Kryštof Kolumbus v srpnu 1492 vyplul se svými třemi loděmi - Santa María, Pinta a Niňa - z přístavu Palos dela Frontera v jižním Španělsku, aby západním směrem doplul do Východní Indie. Španělsko a Portugalsko koncem 15. století soupeřily, kdo první nalezne bezpečnou námořní trasu; Portugalsko se už dříve vydalo na cestu kolem Afriky. Kolumbus zamířil západním směrem, kolem Kanárských ostrovů a po mnoha týdnech na moři věřil, že jeho lodi dosáhnou Japonsko. Místo toho zakotvil 12. října 1492 u ostrova Guanahaní na dnešních Bahamách.
V roce 1985, v době, kdy se připravovaly oslavy 500 let objevu Nového světa, navrhl havajský senátor Spark Matsunaga, aby byl rok 1992 prohlášen "Mezinárodním rokem vesmíru". K akci se přihlásilo 29 národních kosmických agentur a dalších deset mezinárodních organizací, které se zabývají výzkumem vesmíru a moderními technologiemi. Akci vyhlásila Organizace spojených národů v roce 1990 na doporučení Výboru pro mírové využívání kosmického prostoru, jenž se Mezinárodním rokem vesmíru zabýval na zasedání v červnu 1989. Generální tajemník OSN Boutros Boutros-Ghali dne 28. srpna 1992 o Mezinárodním roku vesmíru prohlásil, že tato akce "zdůrazní jedinečnou úlohu věd o vesmíru a kosmických technologií při podpoře mezinárodního porozumění." Přesto se většina aktivit zaměřila na planetu Zemi a vliv činnosti člověka na přírodní podmínky.
Na začátku roku 1992 připravil NASA expedici raketoplánu Discovery (STS-42), který vynesl na oběžnou dráhu první mezinárodní laboratoř IML (International Microgravity Laboratory). V sedmičlenné posádce byli kromě amerických astronautů také astronautka z Kanady (Roberta Bondar[ová]) a německý astronaut Ulf Merbold. Na přípravě experimentů pro IML-1 se podílelo více než 200 vědců z dvanácti zemí; největší podíl na výzkumech v IML-1 měl americký NASA, Evropská kosmická agentura, německá Deutsche Agentur für Raumfahrtangelegenheiten (DARA), Kanadská kosmická agentura, francouzská CNES (Centre National d'Études Spatiales) a japonská NASDA (National Space Development Agency). Je nutno ovšem poznamenat, že tento let původně nebyl směřován k roku 1992, ale jeho příprava byla odložena z původně plánovaného května 1987 kvůli tragické havárii raketoplánu Challenger. Přesto se let STS-42 významně zapsal jako úvodní podnik Mezinárodního roku vesmíru.
V rámci Mezinárodního roku vesmíru se Národní vesmírná společnost Austrálie zabývala projektem Mission to Planet Earth, který pomocí dat ze satelitů studoval podmínky rostlinného života na Zemi a změny rostlinstva ve vztahu k prostředí měnící se působením civilizace. Japonská NASDA zajišťovala podobný výzkum v oblasti Tichého oceánu.
Do akcí se zapojilo také Rusko, které poskytlo pro projekt Space Flight Europe-America 500 nosnou raketu typu Sojuz, která v listopadu 1992 vynesla na geocentrickou dráhu družici Resurs-500. Družice odstartovala z ruského kosmodromu Pleseck a po sedmidenním letu přistála v Tichém oceánu necelých 200 km od Grays Harbor ve státě Washington. Po vylovení z moře byla kabina naložena na oceánografické plavidlo Maršál Krylov, jež ji dopravilo do přístavu v Seattlu, kde se k této příležitosti konalo slavnostní shromáždění za účasti místních obyvatel a 330 hostů z Ruska, mezi nimiž byli vládní hodnostáři, obchodníci, vědci, novináři, církevní představitelé a také kosmonaut German Titov. Uvnitř pouzdra, které cestovalo vesmírem z Ruska do USA, byly dárky, suvenýry, obchodní vzorky, umělecká díla (mezi nimi ikony pro katedrálu Saint Spiridon) a vánoční dárek pro amerického prezidenta Clintona. Uskutečnil se tak první kosmický let, který začínal v Rusku a končil v USA.
Mezinárodní rok vesmíru, mířící především na planetu Zemi, se také stal významnou součástí Mezinárodní dekády pro snižování následků přírodních katastrof, která probíhala od roku 1990 do konce tisíciletí.
