Voda na Marsu se hledá už od šedesátých let minulého století v souvislosti s pátráním po životě na této planetě; voda je totiž jedním ze základních předpokladů biologického života (alespoň ve formě jak jej známe z planety Země).
Planeta Mars
Čas od času proběhne tiskem zpráva, že na Marsu byly objeveny důkazy o přítomnosti vody. Většinou bývají články uvozeny senzačními titulky jako "Řeky na Marsu", když novináři referují o objevu zvětralých kamenů, které naznačují vodu tekoucí kdysi v daném místě. Ale nedávno byl podán přímý důkaz: sonda NASA Curiosity pomocí svých aparatur našla přímo vodu. Na Marsu nejsou žádná jezera či řeky, ale voda je vázána v marťanské půdě, asi dvě procenta objemu. Přestože to není velké množství, je to důležité pro další postup při pátrání po marsovském životě a při dalším průzkumu planety.
První sondou, která v roce 1971 pořídila fotografie Marsu, na nichž byly objeveny kaňony a suchá koryta nepochybně formována vodou, byl americký Mariner 9. Další dvojice sond - Viking - přistála na povrchu Marsu a jejich snímky z bezprostřední blízkosti potvrzovaly předpoklad formování povrchu vodou. Ale ani tyto mise nepodaly přímý důkaz přítomnosti vody na povrchu Marsu.
V devadesátých letech zjistily další sondy existenci minerálů, které vznikají pouze za spolupůsobení vody a nepřímo potvrdily existenci podpovrchových ložisek vodního ledu a povrchových pramenů, jež vytvářejí srážky v některých oblastech. Ovšem i tyto důkazy byly nepřímé a závisely na interpretaci získaných dat.
První jasné důkazy o vodě na Marsu přinesl až v roce 2008 modul Mars Phoenix Lander, který vyhloubil malou jámu v místě přistání a odhalil světlé usazeniny, jež za dva dny zmizely. Vědci pojali podezření, že to byl vodní led a tuto domněnku potvrdily i přístroje modulu detekující vodní páry v atmosféře. A další dvojice sond - rovery Spirit a Opportunity - rovněž nalezly stopy vody.
A nyní rover Curiosity přidal definitivní potvrzení přítomnosti vody na Marsu i v současnosti. Do laboratoře roveru byl dopraven vzorek marsovské půdy a poté byl zahřát na 1535 °C. a pomocí plynového chromatografu, hmotnostního spektrometru a laserového spektrometru se určovaly chemické látky obsažené ve vzorku. Analýza ukázala, že půda obsahuje vodu (už zmíněná asi 2 procenta), oxid uhličitý, kyslík a sirné sloučeniny. Významný podíl měly také uhličitanové minerály, které se podle našich znalostí tvoří za přítomnosti vody. Ve vzorku byly také objeveny sloučeniny kyslíku a chlóru (obdobně sonda Phoenix v roce 2008 detekovala sloučeniny chlóru v místě svého přistáni). Výskyt chlorečnanů a chloristanů na Marsu je tedy zřejmě obvyklý, a to může být v budoucnu nepříjemnost pro pilotované lety na Mars - tyto sloučeniny jsou pro člověka vysoce toxické.
To také omezuje možnosti získávání vody z marsovské půdy: vodu obsahující chloristany nemohou lidé pít, aniž by prošla sloužitým procesem filtrace. Přesto současný objev vody i s uvedeným omezením je velice důležitý pro další pátrání po místním životě (ať již vyhynulém nebo současném). I na Zemi existují mikroorganismy, kterým chloristany nevadí a dokonce je využívají ve svůj prospěch.
