Hledání mimozemských civilizací - SETI

SETI (z anglického Search for Extra-Terrestrial Intelligence) je projekt, který se zaměřil na hledání mimozemské civilizace pomocí zachycování rádiové komunikace. Většina odborníků se domnívá, že právě pomocí rádiových vln dá o sobě vědět cizí inteligence.

Radioteleskop Aricebo

Prvním průkopníkem projektu se stal americký astronom Frank D. Drake, který od roku 1958 působil na nově zřízené Národní rádiové astronomické observatoři v Green Banku ve Virginii. Na této observatoři v roce 1960 provedl v rámci programu Ozma první pokusy zachytit vysílání cizích civilizací. Radioteleskop o průměru 25 metrů byl zamířen do oblasti hvězdy Tau Ceti a později Epsilon Eridani, ale dvoutýdenní pozorování (asi 200 hodin) nevedlo k úspěchu. Sice byl v jednu chvíli zachycen zřetelný signál, ale později se prokázalo, že šlo o pozemský zdroj.

O rok později Drake společně s Peterem Permenem z americké Národní akademie věd uspořádal první konferenci SETI - tehdy ovšem CETI (první písmeno označovalo komunikaci - communication - a teprve později se změnilo na "S" jako Search - hledání). Ve stejné době pracoval na své první publikaci zabývající se otázkami cizích civilizací - Intelligent Life in Space; kniha vyšla tiskem v roce 1962.

Drake se také podílel na přípravě destiček pro sondy Pioneer 10 a Pioneer 11, které směřují mimo naši Sluneční soustavu, a na "dopisech" umístěných na sondách Voyager 1 a Voyager 2, jež právě v této době překračují hranice Sluneční soustavy. Jejich rychlost je ale ve srovnání s vesmírnými vzdálenostmi tak malá, že k nejbližším hvězdám dorazí za desítky tisíc let.

V roce 1974 byla z největšího radioteleskopu světa (jeho průměr je 305 metrů) na portorické observatoři Arecibo odeslána první zpráva obsahující základní informace o Sluneční soustavě a o lidech. Zpráva směřuje do kulové hvězdokupy M13 v souhvězdí Herkula. Teleskop byl později využíván pro získávání dat pro projekt Seti@home, jehož cílem je analýza přijatého "šumu vesmíru" a identifikace signálů umělého původu, které by dokazovaly existenci mimozemského života. K analýze "šumu" se od 17. května 1999 využívají počítače dobrovolníků po celém světě, které ve "volných chvílích" procházejí záznam rozdělený na malé jednotky a prostřednictvím internetu zasílají výsledky do centra, jímž je od roku 2004 BOINC (Berkeley Open Infrastructure for Network Computing). Naše republika je v této akci poměrně aktivní a k 4. červenci letošního roku byla celosvětově na 15. místě co do počtu zpracovaných dat (v Česku bylo analyzováno 1,8 miliardy jednotek, když se zapojilo 16.779 počítačů); na prvním místě jsou Spojené státy se zpracovanými 63,3 miliardami jednotek. Slovensko má 4007 počítačů a zpracovaných přes 419 miliónů jednotek (35. místo).

Přestože už bylo zpracováno téměř 148,5 miliardy jednotek, žádný důkaz, ani po více než padesátiletém pátrání po umělých signálech, se nepodařilo objevit. V současné době se zpracovávají dat z radioteleskopu Arecibo a z Parkesova australského radioteleskopu.

Podívejme se ještě do vzdálenější historie. Snahu o prokázání existence mimozemských civilizací můžeme pozorovat od poloviny devatenáctého století. V té době se ovšem předpokládalo, že život je kolem nás v celém vesmíru a někteří badatelé se domnívali, že obydlený je i Měsíc. Později se z této domněnky ustoupilo a nejvážnějšími kandidáty nositelů života se staly Venuše a Mars. Před objevem rádiového vysílání se navrhovalo, aby na Sibiři byly vykáceny lesy ve tvaru znázorňujícím Pythagorovu větu, nebo vytvořit na Sahaře stejný obrazec a zvýraznit ho zapálením ropy.

Později se už jednoznačně vsadilo na rádiové vysílání. Většina prací hovořících o komunikaci s mimozemskými civilizacemi uvádí, že první pokusy pocházejí z konce roku 1959, kdy Philip Morrison a Guiseppe Cocconi navrhli hledat signály z vesmíru na rádiových vlnách, ale už kolem roku 1899 se Nikola Tesla domníval, že zachytil signály z Marsu. Pozdější analýzy ukázaly, že Tesla svým aparátem pozoroval přírodní úkaz vznikající u planety Jupiter. A v roce 1900 také Guglielmo Marconi oznámil, že jeho přijímací stanice zachytila marťanské signály.

Mezi 21. a 23. srpnem 1924 nastala pozice, kdy Mars byl výrazně blíže k Zemi než obvykle (vzájemná vzdálenost planet byla 56 miliónů km) a řada vědců očekávala zachycení marťanského rádiového vysílání. Ve Spojených státech byl kvůli tomu dokonce vyhlášen Národní den rádiového klidu (National Radio Silence Day), kdy každou hodinu bylo na pět minut přerušeno veškeré rádiové vysílání, aby nerušilo případné marťanské signály. Americká armáda při tétopříležitosti rozeslala všem leteckým základnám telegram, podle kterého mají okamžitě informovat o všech zachycených neobvyklých signálech. A šéf šifrovacího oddělení US Army William F. Friedman (1891 - 1969) byl se svým týmem připraven na převod zachycených signálů do angličtiny.

A na závěr ještě jedna poznámka profesora astronomie na Harvardské univerzitě Abrahama Loeba, který říká: "Jako první zachytíme signály militantních civilizací, protože ty jsou 'vidět' na větší vzdálenost. Měli bychom být tedy opatrní při odpovědi na přijaté signály."

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] J. Grygar, V. Železný: Okna vesmíru dokořán, Naše vojsko, Praha 1989
[2] K. Pacner: Hľadáme kozmické civilizácie, Obzor, Bratislava 1977
[3] http://www.astrobio.net/exclusive/4847/seti-on-the-ska[4] http://history.nasa.gov/seti.html[5] http://setiweb.ssl.berkeley.edu/index.php

-----
Příště: Přehled událostí v kosmonautice; plánované zveřejnění: 11.6.2012.