Hermann Oberth

Vedle ruského učitele Ciolkovského a amerického profesora Goddarda se mezi největší průkopníky moderní kosmonautiky řadí rakouský (a německý) fyzik a matematik Hermann Julius Oberth (25.6.1894 - 29.12.1989).

Oberth na začátku dvacátého století, nezávisle na Ciolkovském a dalších teoreticích popsal matematicky raketový pohon a odvodil základní rovnice pro rakety. Kromě teorie se věnoval i praktickým pokusům s raketovými motory - lépe řečeno napřed se věnoval praxi a poté teorii. Už jako osmnáctiletý, v roce 1912, se začal věnovat konstrukcím kapalinových raketových motorů; ve stejném roce přesídlil z rodného Rumunska (narodil se v Hermannstadtu v jižních Karpatech, dnešní Sibiu) do Německa. Jeho výzkumy ho dovedly ke zjištění, že jako nejvhodnější kombinací pro použití v raketách je nutno považovat kapalný vodík a kapalný kyslík a konstrukci takového motoru se později věnoval.
Ale už předtím v roce 1909 navrhl Oberth konstrukci rakety, která by měla raketový motor poháněný střelnou bavlnou. Jak později sám uváděl, k tomuto návrhu byl inspirován románem Julese Verna "Ze Země na Měsíc", který si poprvé přečetl jako dvanáctiletý v roce 1906 a často se k němu vracel. Ještě v roce 1926 společně s Maxem Valierem posuzovali možnost stavby měsíčního děla, tak jak je popisoval francouzský spisovatel. Němečtí vědci nakonec dospěli k závěru, že se Verne mýlil a v možnostech popisovaného děla nebylo dostřelit náboj až na Měsíc. Posudek na Vernovo dělo inspiroval Willyho Leye a barona Guido von Pirqueta ve Vídni, kteří navrhli dosáhnout potřebnou rychlost objektu v ústí hlavně použitím postranních komor. Tento nápad pak byl využit vojskem u kanónu V-3 použitém ve druhé světové válce.

Oberth hodně času věnoval také teoretickým úvahám a ty ho dovedly k poznání, že do vesmíru se bude moci vydat dvoustupňová raketa. Její návrh od roku 1916 rozpracovával a své návrhy zveřejnil v roce 1923 v knize "Raketou do meziplanetárního prostoru" (Die Rakete zu den Planetenräumen). Knihu o 92 stranách vydal vlastním nákladem v mnichovském Oldenburgově nakladatelství. Oberth v ní kromě teoretických úvah o letu do vesmíru zveřejnil svůj návrh pilotované kosmické stanice. Stanice měla sloužit jako meteorologická stanice, základna pro pozorování Země nebo jako komunikační družice a jako tankovací stanice pro mimozemské dopravní prostředky startující z oběžné dráhy kolem Země zejména k letům na Měsíc. Oberth se zabýval také otázkou ochrany posádky kosmické stanice a citlivého zařízení před meteoroidy.
Oberth svoji novou knihu zaslal také americkému profesorovi Robertu Goddardovi, kterého rovněž zmínil v dodatku s poděkováním. Ovšem Goddard to nepřijal lehce, protože se domníval, že si Oberth "vypůjčil" jeho myšlenky. V předchozím roce (konkrétně v květnu 1922) mu totiž poslal svoji práci "A method of Reaching Extreme Altitudes", kterou doplnil upřesňujícími poznámkami.

Oberth se se svými pracemi "neskrýval" jako někteří jiní badatelé (zejména už zmíněný R. H. Goddard), ale zúčastňoval se na akcích pořádaných raketovými nadšenci. Proto není divu, že byl u začátků německé Společnosti pro kosmické lety (Verein für Raumschiffahrt E. V. - VfR), první organizace tohoto druhu na světě, která se věnovala teoretickým otázkám i praktickým pokusům s raketami a raketovými motory. Společnost byla oficiálně založena v červnu 1927 a byla ve své činnosti velice aktivní, o čemž svědčí mimo jiné i to, že už v průběhu prvního roku trvání organizace se do práce v ní zapojilo na 500 osob, mezi nimi i Hohmann, von Hoefft, von Pirquet, Rynin a Ésnault-Peltérie.
Za zmínku stojí i to, že Oberth zasvěcoval do tajů raketové techniky svého tehdy mladého Wernhera von Brauna, který od roku 1930 navštěvoval Technickou univerzitu v Berlíně (Technische Universität Berlin) a asistoval Oberthovi při testech kapalinového raketového motoru. S von Braunem se Oberth později opět sešel v německém výzkumném středisku v Peenemünde.

Oberth se ve svých raných úvahách nezabýval raketami jen jako prostředkem k pronikání do vesmíru, ale vyvíjel snahu i o jejich "pozemské" využití - bohužel hlavně k vojenským účelům. Koncem roku 1917 zaslal německému ministerstvu války podrobné plány, doplněné výpočty, na konstrukci raketové střely, vybavené motorem na kapalné pohonné látky (kapalný vzduch a směs etanolu s vodou). Některé prvky z konstrukce této rakety později využili nacističtí konstruktéři při stavbě rakety A-4 (V-2). Oberth byl dokonce přizván jako expert k vývoji německých raketových zbraní, ale jeho přínos k jejich vývoji nebyl nijak dramatický. Ve středisku v Peenemünde se zabýval studiem nejvýhodnějších sestav několikastupňových raket z hlediska poměru hmotnosti jednotlivých stupňů a jejich počtu pro daný úkol. K jejich vývoji už nacistické Německo nemělo čas. Z jeho působení v německém raketovém programu lze ještě zmínit vývoj protiletadlové střely Wasserfall s motorem na tuhé pohonné látky. Vývoj vlastní rakety vedl Hermann Oberth u firmy WASAG v Reinsdorfu u Wittenbergu.
V této souvislosti ještě zmíním přednášku, kterou měl Oberth ve Vídni v roce 1928, při níž strašil své posluchače budoucími útoky mezikontinentálních raket, jež budou opatřeny strašnými výbušninami a ponesou v hlavicích otravné plyny. V závěru pak řekl, že rakety jsou tak mocnou zbraní, že si ani jedna země nedovolí jejich použití v budoucí válce.

Jak už bylo řečeno, Oberth se věnoval také praktickým experimentům s raketami. Své návrhy raket si nechal patentovat a po obdržení patentu byla první raketa postavená podle jeho vzoru vypuštěna v květnu 1931 z prostoru bývalého muničního skladiště v Reinickendorfu u Berlína. Raketa spalovala kombinaci benzínu a kapalného kyslíku a spalovací komora byla chlazena vodou protékající dvojitými hliníkovými stěnami.

Po skončení druhé světové války zůstal Oberth u raket a v letech 1950 až 1953 pracoval v italském a v letech 1955 až 1958 v americkém raketovém výzkumu. Byl jediným z průkopníků kosmonautiky, který se dožil pilotovaných letů do vesmíru a přistání člověka na Měsíci.
Hermann Oberth zemřel 29. prosince 1989 v Norimberku ve věku 95 let.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] J. Golovanov: Doroga na kosmodrom, Dětskaja litěratura, Moskva 1982
[2] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[3] K. Pacner: Kolumbové vesmíru, Mladá fronta, Praha 1976
[4] Brief History of Rockets - http://www.grc.nasa.gov/WWW/k-12/TRC/Rockets/history.html
[5] http://www.nasa.gov/audience/foreducators/rocketry/home/hermann-oberth.html

-----
Příště: Přehled událostí v kosmonautice; plánované zveřejnění: 14.12.2011.