Francouzský raketový pionýr Robert Esnault-Pelterie

Začátkem dvacátého století se otázkami kosmických letů zabýval také francouzský průmyslník a významný letecký konstruktér Robert Esnault-Pelterie, autor návrhu prvního jednoplošníku a průkopník francouzského letectví.

Esnault-Pelterie, celým jménem Robert Charles Albert Esnault-Pelterie, se narodil v Paříži 8. litopadu 1881 v rodině textilního průmyslníka. Esnault-Pelterie, obecně známý pod zkratkou REP, studoval na Sorbonně a absolvoval Faculté des Sciences.
Jeho první pokusy v oblasti letectví pocházejí z roku 1902, kdy se na plážích nedaleko Calais pokoušel létat na kluzácích (postavil kopii kluzáku bratří Wrightů z roku 1902), ale pokusy byly neúspěšné. Pelterie neměl kompletní dokumentaci a plně nepochopil systém řízení stroje. Úspěch mu přinesly až experimenty z roku 1906, když jeho kluzák 19. září uletěl 500 metrů (letoun ale nebyl opatřený vlastním motorem a pohon obstarávalo tažné lano). První motorový let tohoto stroje se uskutečnil 10. října 1907 a letoun pod označením Pelterie I (nebo REP I) doletěl do 100 metrů. Pohon zajišťoval sedmiválec chlazený vzduchem o výkonu 30 kW (motor byl vlastní konstrukce Pelteriho).

V následujícím roce zkouší REP jednoplošník s označením Pelterie II, který 8. června 1908 dosáhl rekordních výkonů: uletěl asi 1200 metrů a vystoupil do výšky 30 metrů (98 stop). Letoun naposledy letěl v srpnu 1909 u francouzského města Remeš (Reims), na první skutečné letecké soutěži světa. První leteckou soutěží byl na přelomu června a července 1909 "aviatický meeting" v Donai, jehož se ale zúčastnil jediný pilot - Louis Blériot. Pelterie se poté vzdává létání; při neúspěšném letu utrpěl vážné zranění, které zanechalo trvalé následky. Jeho veškerá činnost se proto později soustřeďuje na vývoj, konstrukci a výrobu letadel. V této době se on sám i jeho rodina, zejména otec, finančně podílí na výzkumech (bez patřičného výnosu).
Ještě před první světovou byl Pelterie autorem vynálezu řídicí páky - během války byl tento vynález uplatněn na mnoha typech strojů a Pelterie po válce díky vyhraným soudním sporům o autorská práva získává patřičné poplatky a stává se z něho bohatý člověk (to mu také dovolilo vrátit otci dříve investované peníze).

Kdy se Esnault-Pelterie začal zajímat o kosmické lety není zcela jasné, ale ví se, že už v roce 1908 dokončil svoji první práci o raketovém letu. Ovšem teprve za čtyři roky - 15.listopadu 1912 - práci prezentuje na zasedání Francouzské fyzikální společnosti. V této studii hovoří o teoretických podmínkách pro sestrojení raketového stroje pro cestování vesmírem. Součástí díla byl i výpočet energie potřebné k letu na Měsíc.
Ohromné množství potřebné energie ho přivedlo na myšlenku využít pro meziplanetární cestování atomovou energii. Podle jeho výpočtů by k letu na Měsíc dostačovalo 400 kg rádia.
Pelterie o meziplanetárních letech psal v roce 1930 v časopise L'Astronautique a v rozšířené verzi téhož článku z roku 1934 už zapracoval návrh jaderného pohonu rakety.

Za zmínku stojí také jeho vystoupení z 8. června 1927, kdy pro Francouzskou astronautickou společnost uváděl přednášku s názvem "L'exploration par fusées de la très haute atmosphère et la possibilité des voyages interplanétaires" (Raketový výzkum vysokých vrstev atmosféry a možnosti meziplanetárního cestování). Pelterie v přednášce hovořil o raketách jako jediném prostředku, který umožní lidem cesty do vesmíru. Přednášce byl přítomen Jean-Jacques Barre, který se později významnou měrou podílel na konstrukci francouzských raket, a který na základě této přednášky navázal úzkou spolupráci s Pelterim. Pelteriho přednáška byla vydána tiskem v březnu 1928, když byla otištěna v příloze Bulletin de la Société Astronomique de France.

Od roku 1929 začal Pelterie, společně s Barrem, prosazovat myšlenku konstrukce balistických raket pro vojenské účely. Svoje návrhy dokázal v roce 1930 prosadit na patřičných místech a francouzské ministerstvo války mu poskytlo finanční prostředky na vypracování podrobné studie.
Sám REP v té době experimentoval s kapalinovými raketovými motory - např. v roce 1931 předvedl motor pracující s benzínem a kapalným kyslíkem - ale jeho práce nedokázala ve Francii vzbudit větší zájem o raketové projekty. Není zřejmé jakým dílem k tomu přispěla nehoda z října 1931, při níž došlo k explozi zkoušeného raketového motoru pracujícího s kombinací benzínu a tetranitromethanu. Pelterie při tom přišel o čtyři prsty na levé ruce ([2] hovoří o třech prstech pravé ruky, jiné zdroje uvádějí, že zraněny byly čtyři prsty levé ruky a o jeden prst Pelterie přišel). Po nehodě byl další vývoj motoru, který vedl Barré, na tři roky přerušen a nebezpečný tetranitromethan byl nahrazen bezpečnějším kapalným kyslíkem.
Přestože francouzská armáda studii financovala, neprojevovala přílišný zájem o raketové projekty. Přesto v roce 1934 zadává Direction des Études et Fabrications d'Armement (Ředitelství pro studium a výrobu zbraní) Peltériemu zakázku na vývoj kapalinových i prachových raket a součástí zakázky byl také projekt prachového urychlovacího motoru pro letecké pumy. Pokusy s raketami a raketovými motory jsou tedy dále armádou financovány, ale výzkumy pokračují jen sporadicky a bez přesvědčivých výsledků. A tak je nakonec v roce 1939 zastavena veškerá finanční podpora raketových experimentů. A Esnault-Pelterie se později k raketovému výzkumu nikdy nevrátil.

Pokud hovoříme o osobě Roberta Esnauld-Pelteriho nelze vynechat jeho jedinečnou monografii L'Astronautique, která se stala základem pro řadu pozdějších prací na toto téma. Kniha, která poprvé vyšla v roce 1930 v Paříži (nakladatel A. Lahure), kriticky rozebrala všechny známé úvahy o letech do kosmického prostoru. Pelterie projekty objasňoval a kritizoval nejen z pohledu inženýrského, ale i z pohledu balistiky, chemie, nebeské mechaniky, astrofyziky a fyziologie. Druhé upravené a doplněné vydání vyšlo v roce 1935 nákladem Société des Ingénieurs Civils de France pod titulem L'Astronautique-Complément. Pleterie v této své monografii rovněž nastínil možnosti raketových aplikací, mezi nimi mj. využití raket při studiu polárních září a pro zkoumání horních vrstev atmosféry.

Robert Charles Albert Esnault-Pelterie zemřel v Ženevě krátce po vypuštění prvních umělých družic Země - 6. prosince 1957.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] J. Golovanov: Doroga na kosmodrom, Dětskaja litěratura, Moskva 1982
[2] K. Pacner: Kolumbové vesmíru, Mladá fronta, Praha 1976
[3] http://www.historyofinformation.com/index.php?id=2989[4] http://www.nmspacemuseum.org/halloffame/detail.php?id=7

-----
Příště: Kosmické lety a sex; plánované zveřejnění: 24.11.2011.