Druhý balistický let Mercury

21. července 1961 vyzkoušel americký NASA podruhé pilotovanou kabinu typu Mercury na balistické dráze. Pilotem byl Virgil I. Grissom, kterého i veřejnost znala pod přezdívkou Gus.

Grissom před kabinou MercuryNASA

Virgil Grissom (1926 - 1967) se k suborbitálnímu letu začal připravovat společně s Johnem Glennem a Alanem Shepardem od 21. února 1961, kdy Space Task Group v Hamptonu (houstonské středisko se teprve budovalo) zahájila speciální výcvik, na který navazoval od 4. dubna trénink na centrifuze; nácvik odolnosti proti přetížení byl velmi důležitý, neboť během návratu do atmosféry byli astronauti vystaveni přetížení přes 10 g. Jmenovaní tři astronauti navenek tvořili tým, ale každý z nich toužil být prvním - koho zajímá, kdo byl (v jakémkoliv oboru) druhý; vítěz bere vše! Při určení první trojice nebylo stanoveno, v jakém pořadí poletí do vesmíru, to bylo rozhodnuto později. Další čtyři příslušníci prvního oddílu amerických astronautů - Schirra, Slayton, Carpenter a Cooper - tvořilo podpůrný tým. Podle původních plánů mělo postupně všech sedm absolvovat suborbitální let, ale po prvních dvou úspěšných experimentech a po vyhlášení měsíčného programu Apollo (21. května 1961) byly další lety lodi Mercury po balistické dráze zrušeny.První americký balistický let za hranice vesmíru uskutečnil 5. května 1961 Alan Shepard (viz článek "První balistický let do vesmíru" - http://jamsedlacek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=190197), jehož náhradníkem byl V. Grissom, který byl poté jmenován pilotem pro druhý let. Balistický let druhé kabiny typu Mercury byl na floridské raketové základně připravován na 18. červenec 1961. Po dvou odkladech (18. a 19. července 1961), způsobených nepříznivým počasím v oblasti místa startu, byla kosmická loď Mercury MR-4 (pojmenovaná Liberty Bell 7) připravena 21. července 1961 odstartovat z rampy LC5 (LC = Launch Complex) základny na Cape Canaveral. Ale ani tentokrát neprobíhal závěrečný odpočet bez nečekaných přerušení. V době, kdy už Grissom byl uvnitř lodi (standardem je doba dvou hodin před plánovaným okamžikem startu), byl zjištěn vadný nýt v krytu vstupního průlezu a odpočet se znovu rozeběhl až po výměně vadného dílu. Druhé přerušení bylo způsobeno příchodem nízké oblačnosti, která se naštěstí brzy rozpustila. Nízká oblačnost by vlastnímu letu sice nevadila, ale nebylo by možné pořídit filmový záznam z průběhu letu.Nosná raketa Redstone MRLV (podrobnosti o ní jsou v článku "Americká raketa Redstone" - http://jamsedlacek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=191666) nakonec ve 12:20 GMT odstartovala a udělila kabině Mercury MR-4 rychlost necelých 2,4 km/s (8335 km/hod.); některé zdroje uvádějí rychlost 1,969 km/s. Vrchol balistické dráhy ležel ve výšce 118,26 mil (tj. 190,32 km). V beztížném stavu se astronaut Virgil Grissom nacházel kolem pěti minut a letová dráha kopírovala předchozí pokus - jen dosažená vzdálenost byla asi o 5 km větší. Kabina Liberty Bell 7 byla oproti předchozí lodi opatřena průzorem, jímž mohl astronaut pozorovat okolí (na lodi Freedom 7 se využíval periskop). Druhým vylepšením bylo doplnění výbušných nýtů na kryt vstupního průlezu - tím měla být zajištěna možnost jednoduchého a rychlého opuštění kabiny v případě nebezpečí. A právě kryt vstupního průlezu se stal hlavní příčinou dramatických momentů po přistání. Kabina měla takové úpravy, které už umožňovaly uskutečnění orbitálního letu.Před vstupem do hustých vrstev atmosféry astronaut provedl ručně stabilizaci lodě a vydal příkaz k zapálení brzdicích motorů. Během návratu byl Grissom vystaven maximálnímu přetížení dosahujícího 10,96 g (při startu mělo přetížení nižší hodnotu - 6,33 g). Po 15 minutách 37 vteřinách letu přistála kabina na hladinu Atlantiku, ve vzdálenosti asi 490 km od místa startu. Po přistání zůstal Grissom v kabině a prováděl poletovou kontrolu přístrojů, která byla nařízena proto, že při předchozím letu Alana Sheparda v kabině Mercury MR-3 Freedom 7 nebylo zdokumentované, v jaké poloze byly některé přepínače po dopadu do moře. Kolem kosmické lodě se po vytažení z moře "motalo" spousta lidí a každý si chtěl osahat kabinu, která jako první americké pilotované těleso pronikla do vesmíru.V době, kdy se nad kabinou Liberty Bell 7 už vznášely vrtulníky záchranného oddílu z letadlové lodi USS Randolph, z nezjištěných příčin došlo k odstřelení krytu vstupního průlezu a kabina se začala plnit mořskou vodou. Později Grissom komentoval oddělení krytu jako tupý náraz, což by neodpovídalo oddělení pomocí výbušných nýtů. (V některých pramenech - např. [3] - se píše o tom, že voda začala kabinu plnit díky tomu, že ji astronaut při pokusu o její rychlé opuštění naklonil.) Grissomovi se podařilo vystoupit z kabiny a musel sám určitou dobu plavat, než byl z vody vytažen záchranáři do vrtulníku Sikorski HUS-1. Plavání nebylo jednoduché, neboť po opuštění kosmické lodě zůstal na jeho skafandru v břišní krajině otevřený ventil, který se během pobytu v kabině připojuje k hadici s kyslíkem. Tímto ventilem začala do skafandru vnikat voda a Grissom musel vyvinout značné úsilí, aby se vůbec udržel nad hladinou. Navíc proudy vzduchu od rotorů vrtulníků silně čeřily hladinu, což činilo plavání ještě těžším. Záchranáři sice zaregistrovali astronauta ve vodě, ale rozhodli se prvotně zajistit kabinu, která nabírala vodu (astronauta měl nadnášet skafandr naplněný vzduchem - nikdo neměl tušení o otevřeném ventilu!). Naštěstí byl Grissom včas zachycen vrtulníkem, který jej poté dopravil na palubu letadlové lodi. Mezitím se druhý vrtulník snažil vytáhnout potápějící se kabinu; v okamžiku odstřelení poklopu bylo už ke kabině připojeno zajišťovací lano. Ale v okamžiku, kdy již byla kabina plná vody nad hladinou, ohlásila kontrolní čidla přetížení stroje a přehřívání motoru vrtulníku (později bylo prokázáno, že závada vznikla v kontrolním systému) a záchranná akce musela být přerušena. Záchranáři, aby neriskovali nehodu, přesekli lano (údajně ve chvíli, kdy se kola podvozku téměř dotýkala hladiny oceánu) a kabina i s připojeným lanem se potopila do Atlantiku v místech, kde je hloubka 4 až 5 km. (K osudu kabiny Liberty Bell 7 se vrátím ještě v samostatném článku.)

Když se Grissom dostal na palubu letadlové lodi, telefonoval s americkým prezidentem J. F. Kennedym, který vyjádřil uspokojení nad tím, že úspěšně absolvoval kosmický let. Byla to malá útěcha nad ztrátou kabiny. Grissom k této situaci později napsal: "Bylo to pro mě jako profesionálního pilota velmi těžké. Během celé mé letecké kariéry, včetně bojových akcí v Koreji, to bylo poprvé, co jsem své letadlo nepřivedl zpět. Liberty Bell byla první věc, kterou jsem kdy ztratil."Grissom se následně společně s techniky NASA snažil zjistit příčinu předčasného odstřelení krytu, ale ani při přesném opakování všech činností po přistání v trenažéru se nepodařilo důvod objasnit. Přestože se Grissomovi nelíbila představa, že nezjistil konkrétní příčinu, nehodlal se nadále touto věcí zabývat a prohlásil, že je důležité, aby program dál pokračoval.Po vylovení kabiny v roce 1999 se odborníkům podařilo stanovit příčinu odstřelení krytu: při dopadu do oceánu došlo k deformaci kabiny v okolí poklopu, který díky působení pnutí porušil nýty tak, že nakonec došlo k samovolnému oddělení krytu. Navíc zřejmě častým otvíráním byla poškozená jeho elektrická instalace. Grissom tak byl, po 38 letech, očištěn od nařčení, že odstřelení krytu způsobil nějakou chybnou akcí po přistání. K tomu je třeba dodat, že rychlost dopadu kabiny na vodní hladinu byla kolem 10 m/s (36 km/hod.).Let Virgila Grissoma byl druhý a poslední let kabiny Mercury po balistické dráze s využitím nosné rakety Redstone. Další plánované suborbitální lety byly zrušeny a přistoupilo se k realizaci letů po oběžné dráze kolem Země. Kapacita rakety Redstone nedostačovala na dopravu kosmické lodě na oběžnou dráhu a tak byla nosnou raketou pro orbitální lety určena upravená vojenská raketa Atlas; za její pomocí uskutečnil první pilotovaný orbitální let astronaut John Glenn v únoru 1962. Ještě předtím - 6. prosince 1961 - byly astronautům Alanu Shepardovi a Virgilu Grissomovi uděleny za uskutečněné mise do kosmu první "Astronaut Wing".

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] K. W. Gatland: Spacecrafts and Boosters, Iliffe Books Ltd., London 1964
[2] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[3] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[4] T. Přibyl: Mercury: Americké krůčky do vesmíru - in: Svět speciál, Extra Publishing, Brno 2009
[5] Result of the Second U. S. Manned Suborbital Space Flight, NASA, Washington 1961
[6] http://www.astronautix.com/astros/grissom.htm[7] http://www.jsc.nasa.gov/Bios/htmlbios/grissom-vi.html

-----
Příště: Psi na cestě do kosmu; plánované zveřejnění: 22.7.2011.