Columbia - smrt během návratu

Americký raketoplán Columbia se sedmi astronauty na palubě se 1. února 2003 vracel z úspěšné mise na zem. Po vstupu do hustých vrstev atmosféry se ale rozpadl a celá posádka zahynula.

Řídicí středisko 1. února 2003 ve 14:15 UT

Raketoplán Columbia odstartoval ke svému šestnáctidennímu letu z komplexu LC-39A v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě 16. ledna 2003. Jednalo se po třech letech o první misi, která nesměřovala k Mezinárodní kosmické stanici nebo k Hubbleovu kosmickému teleskopu. Posádku tvořilo sedm astronautů - pět mužů a dvě ženy; v posádce byl také první izraelský astronaut Ilan Ramon. Přítomnost izraelského občana v posádce byla příčinou mimořádných bezpečnostních opatření již před samotným letem. V živé paměti ještě byly události z 11. září 2001 a panovaly obavy, aby se raketoplán nestal terčem útoku arabských teroristů.

Start nakonec proběhl bez mimořádných opatření a posádka se po dosažení oběžné dráhy pustila do vědeckých experimentů v modulu Spacehab RDM a na paletě FREESTAR (Fast Reaction Experiments Enabling Science, Technology, Applications and Research). Posádka rozdělená do dvou směn pracovala v nepřetržitém režimu a podařilo se jí úspěšně realizovat více než 80 experimentů. Během letu se na palubě raketoplánu Columbia projevilo jen několik nepodstatných technických nedostatků a mise probíhala v souladu s plánem.

Na zemi se ale objevily první náznaky toho, že start raketoplánu neproběhl zcela bez problémů. Už 17. ledna zjistili technici prověřující záběry startu, že krátce po vzletu (v 81. vteřině letu) velký kus izolace oddělený z vnější nádrže narazil do levého křídla raketoplánu. Vedení NASA ale této informaci nevěnovalo zásadní pozornost; raketoplány byly už v minulosti zasaženy uvolněnou pěnovou izolací a nikdy nevznikl fatální problém. Podobné incidenty ale nastávaly téměř při každém startu raketoplánu a navíc se předpokládalo, že lehká izolace nemůže poškodit tepelnou ochranu vyrobenou z uhlíkového kompozitu.

Přistání raketoplánu Columbia bylo naplánováno na 1. února a první fáze sestupu probíhala podle stanoveného plánu. Ve 13:15 UT byly zapáleny motory OMS, které pracovaly 158 vteřin a snížily rychlost letu o asi 78 m/s. To bylo dostatečné pro sestup z oběžné dráhy a necelou půlhodinu poté vstoupil raketoplán do hustých vrstev atmosféry. V té chvíli se Columbia pohybovala rychlostí 7,5 km/s a k cílovému letišti na Cape Canaveral jí chybělo 8228 km.

První náznaky nestandardního průběhu návratového manévru se objevil v 13:52 UT, kdy snímače teploty hydrauliky brzd levého podvozku začaly indikovat zvyšující se teplotu. O dvě minuty později se zřetelně zvyšuje teplota ve střední části levého křídla - během posledních pěti minut vzrostla o přibližně 20 °C (v pravém křídle na stejném místě vzrostla o 8 °C). V následující minutě další čidla v levém křídle udávají zvýšené hodnoty teploty a krátce poté snímače vypadly úplně. Krátce poté raketoplán zahájil plánovanou zatáčku.

Ve 13:59 UT začaly počítače řídící let kompenzovat zvyšující se aerodynamický odpor levého křídla nastavením elevonů a křidélek a současně se zažehují motory RCS, které mají vypomoci kompenzovat asymetrii aerodynamického odporu. A v téže době bylo zaznamenáno poslední hlasové spojení s posádkou raketoplánu.

Po 14:00 UT se raketoplán Columbia ve výšce asi 63 km při rychlosti kolem 5500 m/s rozpadl.
Ve 14:15 UT řízení letu oznámilo, že byl ztracen radarový kontakt s raketoplánem.

V průběhu několika následujících desítek minut bylo zorganizováno pátrání po troskách a koordinací sběru trosek byl pověřen Federální úřad pro mimořádné události. Hlavní část trosek dopadla na území státu Texas

Již následující den, v neděli 2. února 2003, byla ustavena vyšetřovací komise CAIB (Columbia Accident Investigation Board), která pracovala pod vedením admirála námořnictva H. W. Gehmana. A současně byly zastaveny další lety raketoplánů; k jejich obnovení došlo až v roce 2005 (jako první po havárii startoval raketoplán Discovery 26. července 2005).

Vyšetřovací komise CAIB vydala 26. srpna závěrečnou zprávu, která obsahovala podrobný rozbor katastrofy a navrhla NASA celkem 29 opatření pro další bezpečný provoz raketoplánů. Administrátor NASA O'Keefe svolal na následující den do Washingtonu tiskovou konferenci, na které zveřejnil postoj agentury k závěrům komise.
NASA vyšetřovací zprávu zpracoval a už 8. září 2003 zveřejnil první rámcový plán pro splnění opatření a obnovení letů raketoplánů. Plán byl později několikrát aktualizován a upřesňován.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[2] T. Přibyl: Den, kdy se nevrátila Columbia, Junior s.r.o., Říčany u Prahy 2003
[3] http://www.lib.cas.cz/space.40/2003/INDEX1.HTM[4] http://www.nasa.gov/news/highlights/rtf_plan_092003.html

-----
Příště: Posádka Columbie; plánované zveřejnění: 3.2.2012.