Astronaut Walter Schirra a Sigma 7

3. října oslavuje NASA padesáté výročí třetího kosmického letu kosmické lodi typu Mercury. Po prvních dvou balistických "skocích do vesmíru" se na třetí orbitální kosmický let vydala kabina Mercury pojmenovaná Sigma 7.

W. Schirra s kosmickou lodí MercuryNASA

Let se uskutečnil v době, kdy se začínal připravovat projekt letu na Měsíc podle vyhlášení prezidenta Johna F. Kennedyho, který stanovil cíl do konce desetiletí dopravit Američana na Měsíc a bezpečně jej vrátit zpět na Zem. A v této době měli američtí astronauti na svém kontě jen dva orbitální lety a celkově nalétali jen několik málo hodin. Přitom let na Měsíc vyžaduje alespoň týden a musí být prověřena stovka systémů.

Za takové situace se 3. října 1962 vydal na svůj první kosmický let Walter Schirra (1923 - 2007). Jeho kosmická loď Mercury MA-8 Sigma 7 (sedmička podle počtu členů prvního týmu amerických astronautů) odstartovala z komplexu 14 na Cape Canaveral. Po perfektní činnosti nosné rakety Atlas se kabina ve výšce 160 km oddělila od horního stupně nosné rakety a astronaut zahájil kontrolu systémů lodi. Prvním úkolem bylo zorientovat kosmickou loď pomocí ručního řízení. Schirra později napsal, že všechno fungovalo správně a trysky reagovaly přesně na jeho pokyny. Schirra tak byl schopen provádět i velmi jemné úpravy, což je jeden z nejdůležitějších požadavků pro setkání, případně spojení, dvou umělých kosmických objektů. (Spojování lodí byl rozhodující požadavek pro dosažení Měsíce.) Další manévrování uskutečnil autopilot za dohledu astronauta, který tento režim označoval jako "šimpanz mód" (chimp mode).

Systémy lodi pracovaly správně, ale potíže se na začátku letu objevily u skafandru a letový ředitel Chris Kraft dokonce uvažoval o předčasném ukončení letu. Schirra použil ve skafandru vlastní úpravu chlazení, která spočívala v tom, že studená voda do chladicí soustavy vpouštěl velmi pomalu pomocí ručního ventilu. Proto astronaut vyzval řídicí středisko, aby s rozhodnutím o ukončení letu počkalo deset minut. Na konci prvního obletu Země se teplota začala snižovat, klesla na 32 °C a Schirra teplotu pojmenoval jako horko, ale ne nesnesitelné. Také hlavní lékař Chuck Berry doporučil pokračovat v letu a Schirrovi tuto zprávu předal Scott Carpenter.

Schirra tak mohl uskutečnit let v celé plánované délce devíti hodin. Při poletovém hodnocení Schirra řekl, že byl potěšen tím, že byl vyřešen problém díky přítomnosti člověka na palubě a obhájila se tak nutnost přítomnosti člověka v kosmu. Později dostal Schirra pamětní plaketu, na které se uvádělo, že pracovníci řídicího střediska zodpovídající za systém zabezpečení životních podmínek se potili více, než astronaut ve skafandru na prvním obletu Země; a na plaketě je vyobrazen ventil, kterým Schirra ovládal průtok vody ve skafandru.

Dalším pokusem, který Schirra na oběžné dráze zkoušel, byl psychomotorický test, při němž se astronaut se zavřenýma očima dotýkal vybraných tlačítek ovládacího panelu. Schirra pokusy komentoval tím, že v závěru pokusu se sice jeho úspěšnost zhoršila, ale Schirra hovořil o tom, že smysl pro směr a vzdálenost nebyla beztíží narušena.

Během letu se také projevila Schirrova prudká povaha. Na pátém obletu Země přelétal nad kontrolní stanicí v ekvádorském Quitu a byl vyzván, aby řekl několik slov lidem v Jižní Americe. Jako odpověď Schirra jen vyhrkl: "Buenos dias, you all" (Buenos dias všem). Po přistání dostal řadu telegramů, které mu vytýkaly příkrost. Schirrův výrok mírnil jeden americký diplomat v Ekvádoru, který řekl, že Schirra dokazoval svou oddanost lidu Latinské Ameriky tím, že jim popřál dobrý den.

Na šestém obletu Země v oblasti nad Afrikou začal sestupný manévr. Schirra nejprve pomocí ručního řízení orientoval loď v prostoru pomocí nebeských referenčních bodů a potom spustil autopilota, aby zkontroloval, zda pracuje správně. Brzdicí rakety byly zapáleny v automatickém režimu (ruční ovládání je jako rezerva - to zakusil Cooper v květnu 1963) a po průletu nejvyššími vrstvami atmosféry se kabina snesla do Pacifiku - "jako malý ptáček" komentoval sestup Schirra. Přistání proběhlo stejně dobře jako celý let a kabina dosedla jen čtyři kilometry od hlídkující letadlové lodi USS Kearsarge a během několika minut po dosednutí již byl k lodi připevněn bezpečnostní límec.

Vzhledem k minimální vzdálenosti byl Schirra i s kosmickou lodí vrtulníkem přenesen na palubu letadlové lodi a teprve zde vystoupil z kabiny. Krátce poté se Schirra podrobil poletové lékařské prohlídce a zde jej čekalo překvapení ve formě veliké nádoby na moč - podle sestry Dee O'Hara[ové] určené speciálně pro astronauty.