Zákeřná choroba - smích

Protože někteří z vás měli pocit, že neustále píši jen „na vážnou notu", rozhodla jsem se, že tentokrát to bude téma odlehčené. Doufám, že pro vás, stejně jako pro mne.

buginet.cz  

Jsme různí lidé s různými názory. V něčem se shodneme, v něčem ne. Troufám si ale tvrdit, že jedno máme společné naprosto všichni. Smích. Neznám člověka, který by se rád nesmál.

Já se směji strašně ráda. A směji se opravdu STRAŠNĚ.

Mí rodičové mi vždycky říkali, že můj smích zní jak když se sype koks. Jedna z mých kamarádek zase říkávala, že se nesmím smát ve společnosti, že bych všechny vyděsila. Když jsem byla v době školních let s mojí spolužačkou v kině na komedii, utekla ven ještě za tmy, protože jak řekla - by neunesla tu ostudu za světla.

Momentálně to odnášejí moji nejbližší. Do kina už se mnou nechtějí chodit, protože se po nás prý všichni otáčí (děti moje, já vám to věřím, ale nemůžu si pomoci). Naposled se vykláněl pán ze stejné řady, aby zjistil co to tam sedí za exota. Už jsem i přemýšlela, že bych si pořídila nějaké tlumítko jako používají trumpetisti, ale při mém štěstí by to buď nefungovalo a nebo bych ho v záchvatu smíchu polkla.

Jednou se mi povedlo „pokazit" i divadelní představení. To když moje sestra sehnala lístky do druhé řady menšího divadelního studia. Tím pádem mne bylo asi dost slyšet i na jevišti. Byla to velice zdařilá komedie. Problém byl, že ji herci málem nedohráli. Ke konci už se točili zády k hledišti. Některé dialogy zanikaly v salvách smíchu (tímto se jim omlouvám a slibuji, že příště si pusu zalepím). Představení bylo ukončeno hurónským smíchem a to nejen mým.

O mém smíchu ví své i moje kamarádka, která bydlí v protějším domě přes silnici. V létě, když jsou všude otevřená okna, budu muset sledovat už jen vážná dramata. Volala mi, na který program se to díváme, že si ho také naladí. Nechápala jsem. Řekla mi, že je mě slyšet přes celou ulici a že by tu komedii s manželem také rádi viděli. Zklamala jsem je, když zjistili, že sleduji video. Druhý den mi pověděla, že ještě nějakou chvíli v okně zůstali a místo televize jsem jim posloužila já.

Vážení, pokud máte někdo stejný „problém" jako já, napište mi. Ať vím, že v tom nelítám sama. :-)