Výměna, ve které jdou žerty stranou

Nikdo z nás si nedokáže představit, že by se po deseti měsících života „svého“ dítěte dozvěděl, že vychovávané dítě není jeho. Vůbec nezávidím rodičům, kteří v těchto dnech řeší snad nejzásadnější životní rozhodnutí.

Z periodik jsme se dozvěděli,  že manželské páry se rozhodli pro vzájemnou výměnu dětí. Koneckonců to doporučovali i psychologové. Radili, aby spolu obě rodiny strávily nějaký čas společně a až poté došlo k výměně.

Nechci tu rozebírat pocity zúčastněných, protože je neznám a ani bych se nikdy nechtěla ocitnout na jejich místě. Těch věcí co se jim honí hlavou je jistě spousta. Já bych jim jen přála, aby překonali toto, pro ně jistě těžké a nepříjemné období a aby co nejdříve našli vzájemně se svým dítětem k sobě cestičku. Přála bych jim, aby tento zážitek nikterak negativně neovlivnil duševní vývoj jejich dětí. 

S tímto případem je spojováno případné finanční odškodnění. Finance jsou patrně jediným hmatatelným zadostiučiněním (když pominu to, že rodiče budou v náruči držet svého biologického potomka), které mohou rodiny získat. Nicméně žádná peněžní částka (jakkoliv by byla vysoká) nikdy nenahradí a nevrátí čas, který nemohli strávit se svým dítětem. První úsměv se nedá zaplatit.