Všivák ti štěstí přát nebude
Martina vstupovala do manželství s představou, kterou má snad každá holka. Mít se rádi až do smrti, mít krásné bydlení, jezdit na úžasné dovolené a samozřejmě mít děti.
Postupem času se její představy začaly stávat skutečností. Až na jednu. To, co si s manželem přáli nejvíc - dítě - nemohli mít.
Martina podstoupila nespočet vyšetření od banálních až po ty nejodbornější. Podrobila se nejrůznějším zákrokům, proběhlo několik pokusů s umělým oplodněním, nastoupila i lázeňskou léčbu, aby si po několika letech vyslechla konečný, ten nejsmutnější verdikt.
Protože ale s manželem po dítěti moc toužili, zažádali o adopci. Kdo si kolečkem kolem adopcí prošel ví, že je to běh na dlouhou trať.
Po téměř pěti letech, kdesi na horách uprostřed lyžařského svahu, zazvonil Martině telefon.
„Dobrý den, měli bychom pro vás dítě. Můžete zítra přijet?"
Martina tomu nemohla uvěřit. Celá rozechvělá předávala informaci svému manželovi. Na nic nečekali a okamžitě se rozjeli domů.
Druhý den už se dívali na největší a nejkrásnější zázrak ve svém životě. Tříměsíční děvčátko je sledovalo velkýma hnědýma očima. Když ji Martina poprvé držela v náruči, aby ji mohla nakrmit z láhve, klepala se vzrušením a strachem. Ale byla šťastná jako nikdy před tím.
Konečně si odváželi domů SVÉ dítě.
Nic jim nebránilo v tom, aby každý den prožívali naplno. S Adélkou. Ta teď pro ně byla středobodem vesmíru. Starali se o ni jako o princezničku. Martina se od holčičky nehnula na krok. Nově nabyté mateřství si nesmírně užívala. Byla to ta nejzodpovědnější a nejstarostlivější máma.
A teď by mělo přijít ono známé - žili všichni šťastně až do smrti.
Bylo by to fajn, že? Ale nežijeme v pohádce, nýbrž mezi obyčejnými lidmi. A mezi těmito obyčejnými lidmi se pohybují také pěkní všiváci. Ubožáci, kteří špatně snáší štěstí druhých.
Po třech měsících přišlo na Martinu anonymní udání. Prý uvědomělý občan, žijící nedaleko bydliště adoptované holčičky. Sociální pracovnice při několika svých návštěvách marně hledala špínu, zanedbané dítě a matku, která holduje alkoholu a nestará se o miminko.
Přestože měla Martina svědomí čisté, tyto návštěvy ji stály nespočet probdělých nocí. Ještě dlouho po tom chodila s hrůzou otvírat, když někdo zvonil u dveří.
Je jasné, že žádné takové oznámení se nemůže brát na lehkou váhu. Sociální pracovnice dělala jen svou práci.
Je ale škoda, že neexistuje žádný postih pro takové darebáky, kteří úmyslně škodí druhým. Mělo by existovat něco jako Boží trest. Takovým lidem by měly na zádech vyskákat pořádné boláky. Aby se pro změnu nevyspali oni. A na čele by jim měl vyrašit kravský roh. Aby byli poznat už z dálky.
Kolik by u nás asi chodilo takových "jednorožců"?
Andrea Jamborová
Ať žije Halloween, Dušičky už nefrčí…
Tak nevím, jsme pořád ještě Česká republika, nebo už jsme předměstí Ameriky? Když se tak dívám kolem sebe, mám dojem, že spíš to druhé.
Andrea Jamborová
Nechovej se jako debil...
Znáte to. Vidíte nějakou situaci a hned vás k ní napadne filmová hláška. Není člověka, aby si alespoň jednu nepamatoval.
Andrea Jamborová
Už víme? Leda kulový…..
Každý se v životě protloukáme, jak umíme. Někdy to jde líp, někdy hůř. Přijímáme výzvy, vyhýbáme se pádům. Myslíme si, že jsme na vrcholu a přitom mnohdy netušíme, že se právě řítíme střemhlav dolů.
Andrea Jamborová
Vejdi a neuškoď !
Velká hmyzí hostina, aneb všechno je jednou poprvé. A nebo snad ne?! Náhodou jsem se dostala k letáčku, který lákal na ukázku přípravy jídel z čerstvého hmyzu a současně i jeho konzumací. Vždycky jsem byla zvědavá jak takové „laskominy“ chutnají a tak jsem neváhala ani chvíli. Mí známí sice protáčeli oči i žaludky, když jsem je lákala ať se přidají, ale to mě rozhodně neodradilo. Konec konců, když jsem byla malé dítě, ledacos jsem nepozorovaně do žaludku propašovala a pochybuji, že bych při tomto průzkumu vynechala brouky, žížaly a kdoví co ještě. Takže s heslem „co se v mládí naučíš, na stará kolena jako když najdeš“ jsem do toho šla a rozhodně nelitovala.
Andrea Jamborová
Říkám hlad, myslím chlast
Bezdomovci se stali součástí našich měst ať se nám to líbí, nebo ne. Řečeno slovy klasika : Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 84
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3050x