No já jsem v šoku

Ale je fakt, že to je asi 3 dny co bylo v televizi propíráno vedení Delvity, za to jak před třemi roky nutilo prodavačky mýt salámy, párky v octové vodě a prodávat za čerstvé a pak to ještě chtělo na ty nebohé, bídně placené zaměstnance hodit, že to byla jejich iniciativa.  Článek je  SUPER. Doufám že Truhlářovi už zkrachovali  a  jestli ne tak upřímně lituji všechny jeich zákazníky.

Poděkování

Sice s velkým spožděním, ale přece. Děkuji všem za reakce. A abych nezůstala dlužna odpověď tak dodávám, že už to bude deset let co si "Gábinka tohle užívala" a že od té doby ušla kus cesty. Je to sice do kopce, přes kaluže, přes kameny, ale "Gábinka" má dobrou, spolehlivou obuv a tak se neleká žádných překážek.

Hezké, ale totéž se děje i ve velkých supermarketech.

Jenom si vzpomeňme na loňskou aféru se zeleným masem. NIcméně, nezoufám si a pořád věřím, že poctivých obchodníků je v naší republice dost. Mějte se hezky a dík za hezké počtení.

hezky napsané Andreo

a přeji Vám hodně štěstí při hledání nového místaGotterová

Karma

Taky jsem znala jeden takový obchůdek. Prodávali tam "šlapanický" chléb. To se hodil chleba na zem a řádně se pošlapal, aby byl měkký...

Re: Karma

:-)

.. tak sedím a sedím a sedím a přemýšlím a přemýšlím a přemýšlím kdo je nám teď  vzorem ...??? A kdo že to vymyslel to pořekadlo a rybě a hlavě ...???

Mám chuť říct: Je to o lidech,ale není..

mám totiž dojem, že těchto "malomocných duchem", je na počet soukromníků a živnostníků nějak moc. najít zaměstnání, kde se organizuje pro zisk, nikoliv pro mindráky majitele firmičky, podniku je opravdu umění. Nezávidím vám..vůbec ne. Hodně štěstí, budete ho moc potřebovat.

Re: Mám chuť říct: Je to o lidech,ale není..

Je to o lidech. Naštěstí není těžké takovéto firmy či živnostníky rozpoznat a vyhnout se jim. Trochu horší je, když není vyhnutí, třeba když se takhle zvrhne nějaký úřad...

priklad

Priklad konverzace s moji (stale jeste) nadrizenou: "Kdy probehl posledni kontakt se zakaznikem?" "V pulce dubna." "Od te doby ne?" "Ne." "Proč?" "Protoze tam mají zedníky, přestavujou celé pracoviště, tak jsem se dohodli, že si zavoláme v červenci, když už snad stavba bude hotová." "Snad?? Co znamená snad? Jak je projekt časován?" "Na konci července by mělo být hotovo, ale u stavby se nikdy neví." "Tyto časové nepřesnosti odmítám. Jste povinna mít přesné informace." (ode mě žádná reakce) "Takže vy jste se o ten projekt od půlky dubna nezajímala?" "Jak říkám, staví se tam." "Takže do zápisu dáme: Paní mgr.Č. se nezajímá o projekt v místě XY." No a protože to je jen výsek z dvouhodinové konverzace na této úrovni a takto to probíhá již neuvěřitelné 4 roky, dala jsem výpověď.

V malých obchodech se děje nejvíc svinstva

a maloobchodníci jsou největší zloději a šejdíři.

Ve velkém obchodě s hodně zaměstnanci je vždy šance, že lumpárny vyjdou najevo, protože některá ze zaměstnankyň se nepohodne se šéfovou a udá ji. V malém obchodě si ale jdou všichni na ruku a lum párny se málokdy provalí.

Ať žijí hypermarkety!