Když slyším, nebo čtu názory lidí na radar, který čeká na své umístění v Brdech, nabývám pocitu, že minimálně polovina našeho národa má vzdělání získané na univerzitě obrany v oboru radiolokace a jako vedlejšku si zvolila obor radiobiologie. Jak jinak by totiž tolik lidí mohlo vědět co je pro naše bezpečí nejlepší a co všechno nám ten zlý radar udělá. Mezi nejvzdělanější v těchto oborech potom zajisté patří členové kroužku Greenpeace.
Radar v Sokolnicích
Je zajímavé, že svého vzdělání tito lidé dosáhli až v momentě, kdy nám má tento radar zainvestovat USA. Jaká to náhoda. Mít tohle vzdělání dřív, určitě by obsadili kopec nad obcí Sokolnice, kde tento radar už v dnešní době nějaký ten rok stojí.
Je umístěn v lokalitě, kde se v roce 1805 odehrála bitva tří císařů. Jen necelý kilometr od radaru stojí památník Mohyla míru. I tenkrát se sepisovaly petice. Starostové obcí se bouřili proti tomuto umístění. Leč investorem nebyla USA, nýbrž malý český stát. Proto to nikoho z médií až tak nezajímalo. Sem tam probleskla nějaká zpráva, ale více méně jen na úrovni regionální. A proto lidé, kteří jsou třeba od Aše neměli ani povědomí o nějaké kuličce, která se bude natřásat nad Prací, Sokolnicemi, Kobylnicemi, Újezdem u Brna, Hostěrádkami a dalšími obcemi.
A Greenpeace? Co by tam dělali? Žádné kamery, žádní novináři. Tam by se o nich moc nemluvilo.
Vždy, když někdo mluví o škodlivosti záření radaru v Brdech, který ještě nestojí ( ale přesto, jak se zdá, už některé hlavy ozářit stihnul), poslala bych ho bydlet na nějaký čas pod radar do Sokolnic. Zjistil by, že se nekoná žádná rakovina navíc. Děti které se tam rodí mají pořád pět prstů na jedné ruce. Zkrátka nedějí se tam žádné zvláštnosti.
Jedna zvláštnost tam ale přece jen je. Lidé z okolí nakonec nechali dělat svou práci skutečné odborníky.
Vím, že jsme národem, kde každý fušuje do řemesla každému. Zkusme pro jednou udělat výjimku a nechme jednat skutečné odborníky.
