Nový nos, nová víčka, plnější rty, nová tvář. Velká prsa, malý zadek, úzké boky. Vyrobíme, předěláme, nafoukneme, odsajeme.
Není dne, aby na nás nevykouklo z médií upozornění kdo, co a za kolik může změnit. Je to současný trend, mít alespoň jeden zářez do těla od plastických chirurgů? Samozřejmě vše souvisí se vším. Pokud by nebyla poptávka, nebude nabídka. A lákavá nabídka zvyšuje poptávku.
Co nás vede k tomu, že se snažíme oklamat přírodu a věk?
Jedna skupina lidí si úpravou zevnějšku zvyšuje sebevědomí. Naplňují si své tužby a představy o kráse. Chtějí se podobat svým idolům. Ale každý člověk je přece jedinečným sám o sobě. Pokud v sobě nosí vnitřní krásu, promítne se i do té vnější. A navíc, silikon ještě nikomu IQ nezvýšil.
Dovedete si třeba představit archeologická naleziště po pětistech letech? Hromada kostí a na nich jako memento umělé prsní implantáty.
Pak jsou tu ti, co se bojí stáří. Neumí se vyrovnat s pohledem do zrcadla. Neumí stárnout a úprava zevnějšku je má vrátit na práh mládí. Občas působí až komicky. Čas je ale neúprosný. Nedá se zastavit. Obdivuji staré dámy, které dokázaly s časem žít, nesoupeřit s ním a zestárly se šarmem a noblesou.
Je možné, že až mi bude šedesát, změním na věc názor a nechám ze sebe udělat dvacetiletou holku. Kdo ví…
Nesmím ale zapomenout na lidi, kteří podstupují plastický zákrok ze zdravotních důvodů. Takový zásah dokáže zmírnit, nebo zcela odstranit bolest. Zachrání zrak. A mnoho jiných neduhů může být díky plastické chirurgii odstraněno.
Tento obor tu zkrátka s námi je a bude. Budeme ho na ulicích potkávat čím dál častěji. Jen mám obavy, abych jednou neprošla kolem pěti Michaelů Jacksonů a deseti Britney Spears.
