Diagnóza pejskař

Vždycky jsem sena ty lidi zlobil. Byl jsem naštvaný a někdy i sprostý. Teprve postupně jsem pochopil, že chovat psa a být tzv. „pejskařem“ je vlastně diagnóza.

Bydlím na menším městě a vidím a potkávám je všude. Před barákem, na dětském hřišti, na cyklostezce, u vody, v přírodě a teď v zimě dokonce na ledě na rybníku. Volně pobíhající psy bez vodítka a košíku. Psy různých velikostí. Malými chlupatými, připomínající přerostlou myš, počínaje a velkými dogami a vlčáky konče.

Většina z nich samozřejmě bez jakékoliv kontroly svých poflakujících se páníčků a bez jakékoliv reakce na jejich pokyny. Přiznám se, že sám se psů poměrně bojím. Ne těch malých, kteří když se přiblíží, stačí na ně dupnout. A pokud ani to nezabere, tak napřáhnout. Ale větších ano. Ale ještě víc než o sebe se bojím o své děti. Nikdo nikdy nedokáže předvídat, co psa dokáže vyprovokovat k útoku. Jestli nějaké gesto, nebo například barva oblečení. A psí útok, například na sedící dítě na bobech, bych si vážně nepřál.

Samozřejmě, v současné době je velká móda být pejskařem. V podstatě nejsem proti, ale i zde by měla pravit nějaká pravidla. Bohužel majitelé psů je absolutně nedodržují. Z nějakého důvodu si myslí, že jsou něco více, než každý, kdo zvíře nevlastní. Hrají si na nějakou šlechtu, kterou nejsou. Mě osobně to štve, protože už mě začínají omezovat i na běžném životě. Před několika lety byla například zprovozněna cyklostezka podél Bečvy. Na kole se zde dostanete ze Vsetína až do Přerova, aniž byste museli jen po silnici s auty. Řeknete si paráda. Jenže poslední léto se s cyklostezky stala „čoklstezka“. Tolik volně pobíhajících psů nejrůznějších ras a velikostí jinde nepotkáte.

A každý, kdo jede na kole, vám potvrdí, jak nepříjemné a nebezpečné je, pokud po vás začne podobné zvíře vyskakovat. Přiznám se, že jsem si pořádně zanadával. I osobně příslušnému pejskaři. Když jsem ovšem slyšel některé ubohé reakce, uvědomil jsem si, že ti lidé jsou svým způsobem nemocní. Proto už nenadávám a řeším vše po svém. O víkendu jsem byl s dětmi na bobech a na saních. Bohužel všude opět mraky volně pobíhajících psů bez košíků. Nicméně místo zbytečných hádek, jsem vzal do ruky pořádnou sukovici, kterou jsem našel v lese. Žádné ze zvířat se naštěstí ani nepřiblížilo. Pejskařství je pro mě už od léta diagnóza a podobným lidem je zbytečné odporovat a dohadovat se s nimi.