Změna komunisty v nacistu

Nikdy se o tom moc nepsalo, ale stávalo se to vcelku často. V Německu, v CCCP a i u nás. Posledním takovým metamorfantem se stal zdejší bloger Kašuka. A veřejně to přiznává.

Rozhodl se, že demokracie je hnus a měla by skončit. Na tom není nic nového, tak uvažují komunisté už nějakých 150 let. A zhusta to i konáním naplňují. Kdykoliv se jim to podařilo, nastolili teror, který si tu i onde s terorem nacistů nezadal. Ostatně, existuje mnoho dokumentů, dokládajících vzájemné okouzlení těchto vražedných systémů.

Ladislav Kašuka se jako rudý fanatik s agresivními sklony nikdy netajil tím, že současná politika KSČM je mu málo radikální. Byl členem, není. Stal se poté členem českého komsomolu (i přes věk, který už nějaký ten čas svazácký není). Tato partička mladých bolševiků mu snad dostatečně revoluční byla. Vzývají Stalina, Kim Ir-sen je oslavován, drsná revoluce musí přijít, ale soustruzi z ÚV partaje se flákají a na proletariát kašlou.

Ale kolektivismus extrémně levicových revolucionářů zřejmě Kašuku zklamal. A tak stoprocentní revolucionář ve středním věku sedl, zamyslel se a vyplodil nápad. Pryč s parlamentním systémem. Pryč s nějakými politickými filozofiemi. Jen autorita jednoho muže dokáže naši zemi, Evropu a konečně i celý svět zachránit. Chce a žádá prezidentský stát. A založil i FB profil, veřejnou skupinu Chceme prezidentský stát.

Problém je v tom, že nadšený revolucionář zřejmě vůbec neví, co takový prezidentský stát je. On sám totiž jasně deklaruje, že „Historie ukazuje, že většina zemí měla své nejúspěšnější období v čase, kdy jim vládl jeden silný lídr!“. Jenže tím nemyslí takovou madam Thatcher, baronku Finchley, zvolenou v řádných parlamentních volbách a podléhající poslancům. I když to říká, nemyslí tím asi amerického prezidenta, který má silné pravomoci, ale jeho rozhodnutí obvykle podléhají schválení kongresem či senátem a každé čtyři roky jej čekají volby, ostatně jen dvoje a pak je out. Asi tím nemyslí komunisty nenáviděného generála Pinocheta, který Chile přivedl k blahobytu a pak se v rámci jím vyhlášeného referenda vzdal moci a odešel do ústraní.

Kdepak, to není podle komunisty, vlastně nacisty Kašuky ten pravý prezidentský systém. Takoví prezidenti byli a jsou slabí a pořád se někomu zodpovídají. Soustruh, či spíše parteigenosse K. razí systém zcela jiný. Systém, který se obvykle nazývá Das Führerprinzip. A je jedno, jestli je jeho představitelem a jediným uzurpátorem moci Führer nebo Vožď či Duce. Stejný termín, stejný princip. A stejné následky. Teror, bída, krev a násilí. To chce Kašuka. O tom píše.

Jsem znám tím, že pro mne svoboda slova je jednou z primárních svobod, nenarušitelnou jakýmkoliv zákonem. Jasně jsem vždy deklaroval, že je pro mne existence verbálních trestných činů v naší (a vlastně kterékoliv) legislativě něco naprosto nepřijatelného. Jednoznačně jsem vždy říkal, že politická deklarace nesmí být trestná, a to až do chvíle, kdy se změní v přímou výzvu k násilí. Parteigenosse Kašuku budu bedlivě sledovat, budu jej pozorně číst a přemýšlet o významu jím použitých formulací a symbolů. Domnívám se, že tento jedinec totiž už spěje k onomu zlomu. K momentu, kdy ve jménu führera/vožďe a s tím spojeného teroru přestane pouze teoretizovat.

P.S. Na úvodním snímku je Ladislav Kašuka s modelem samopalu, autorem je redakce komunistických Haló Novin. Kdyby nějaké jiné noviny takto vyfotily nacistického fanatika se Sturmgewehr a pod znakem s nacistickou symbolikou, nastal by kravál. Zde je ticho po pěšině. Tristní.