Takové strašné zlo, takový holomek, z Uher ho museli vyhnat a teď rána – Financial Times jej zvolil osobností roku. Jestli mu bude jeho student Orbán gratulovat? Asi ne, co?
Tak ono nestačí, že se cynicky chechtám diskutérům, kteří se mohou přetrhnout, aby mne pod mým článkem o Okamurovi a samohonce označili za rasistu a zastánce eugeniky (sic!), a to je proto, že jsem elektorát SPD přirovnal k hnusnému chlastu. Teď ještě k tomu řvu smíchy nad reakcemi zoufalých jedinců, kteří cenu Financial Times pro George Sorose nemohou rozdýchat.
Říká se, že diskuse končí ve chvíli použití argumentu Hitlerem. Tedy v okamžik neadekvátního srovnání velemasového vraha a lidské zrůdy Hitlera s nějakým obecným jevem bez kategorie extrémismu. Například hodnotí-li odpůrce Churchilla jeho příkazy k nočním bombardovacím náletům na německá města, například na Hamburg, pitoměji pak na Drážďany (snad nemusím vysvětlovat, proč je to pitomé a Drážďany dokonce pitomější).
V tom případě diskuse kolem ocenění Sorose skončila víceméně prvními přispívajícími. A je jedno, jestli je to diskuse zde, nebo na Novinkách. Dřív nebo později se ten Hitler vždy objeví. A kromě toho se jeden dozví spoustu věcí, které o Sorosovi ani netušil. Jak by mohl, jsou to kraviny, ale, jak jsem ukázal v několika článcích, jedno takové stále opakované lživé tvrzení dokáže ovlivnit řadu lidí.
Jednodušších, jistě, ale to si nikdo nepřizná. Ostatně, mohu si to dovolit říci, jsem obecně známý jako ten, který se domnívá, že takoví lidé jsou poněkud slabší na myšlénkové pochody, a opravdu nemohu za to, že volí Okamuru, Babiše nebo komouše.
Ostatně, jsem rád, že tito lidé Sorose mají. Nutně potřebují nepřítele a tento osmaosmdesátiletý muž, finančník, filantrop, a ještě ke všemu původem maďarský Žid takového nepřítele zosobňuje dokonale. Vždyť může za jejich podělané životy a neexistenci pocitu štěstí. Může za vše, dokonce, jak jsem se dozvěděl, je i masovým vrahem, horším než Hitler.
Ale přeci jen si říkám – mám se opravdu smát? Je to taková bžunda? Asi ne, že? Když dokonce i bývalý student, studující na Sorosovo stipendium, je jeho tak zapřisáhlým nepřítelem, že vyhnal z Budapešti jeho Středoevropskou univerzitu. A jehož státní (sic!) média vřískají, že Soros je nebezpečí pro maďarský národ. Ostatně, výše zmínění jedinci mají za to, že je nebezpečím pro všechny, kromě mýtické Pražské kavárny, která je jím ostatně placená.
A tak je mi vlastně trochu smutno, když slyším ty řeči a čtu ta slova o muži, který nikomu z volajících po jeho odstranění, tedy smrti (ano, i smrti, ale to je už asi normální, že luza přeje někomu smrt). Je mi smutno, protože to jsou slova od lidí, které denně potkávám. V čekárně u lékaře, v tramvaji a metru, v obchodě, v parku, tam všude je potkávám. A usmívám se na ně, protože nevím, že takoví jsou. Že chtějí smrt starého muže, který jim osobně nikdy neublížil. A říkám si – kdopak z nich asi chce třeba smrt mou? Kdo z vás takto uvažuje? A proč?
