A já se přiznám, že jsem nevěděl, jak se k trestu a samotnému stíhání onoho přiblbého muzikanta postavit. Stalo se v Polsku. Odvolací soud včera zrušil původní osvobozující rozsudek.
Zpěvák deathmetalové kapely Behemoth Adam Darski, známý pod pseudonymem Nergal, roztrhal Bibli na koncertě v Gdyni s tím, že je to „kniha lží“. Jeho fanoušci útržky Písma pak spálili. Což se nestalo prvně. Trestní oznámení podal poté předseda Polského výboru na obranu před sektami Ryszard Nowak a několik politiků z národně-konzervativní strany Právo a spravedlnost. Soud v Gdyni však předloni Darského osvobodil s tím, že se akce odehrála na uzavřeném koncertu a obrázky z ní nebyly určeny ke zveřejnění (píší novinky.cz). Metalistovi nyní hrozí dva roky vězení. Tolik fakta.
Osobně jsem maximálním nepřítelem verbálních trestních činů a stejně tak postihování za jakkoliv projevené názory. I když jsou blbé a čuňácké. I když mne mohou urazit. I když je mi z nich smutno a autorů líto. Jak se ale jako křesťan postavím k tomuto? Mám mávnout rukou? Mám se za něj modlit? Mám žádat potrestání? Do prkený vohrady, já si vůbec nejsem jistej.
Nicméně se musím pozastavit nad pokrytectvím. Když vymaštěný kazatel v USA spálil Korán, bylo jeho činu v médiích plno. Neustále se přetřásalo, co s ním, jak to myslel, zda je to provokace a podobně. Čtenáři článků tehdy měli často za to, že by onoho blba měli potrestat, poněvadž se jedná o urážku Islámu. Ale, a to především, se v muslimském světě protestovalo, ba ničilo a pálilo. Zkrátka, muslimové se mohli picnout a dávali to jasně a násilně najevo. Připodělaní zástupci našeho světa jim v tom slovně sekundovali a sypali si pole, na hlavu. Po nedávných incidentech s jedním filmem o Mohamedovi byly reakce ještě hysteričtější.
Nějak si nevzpomínám, že bychom my, ti strašní, fanatičtí, netolerantní a kdovíco jiného křesťané po činu onoho fidlala dělali to samé. Nějak jsem si nevšiml, že by někde někdo masově řval na náměstí. Nějak jsem si nevšiml, že by někdo něco zapaloval. Nějak jsem si nevšiml, že by na metalistu někdo vydával něco jako křesťanskou fatvu a chtěl ho popravit. A také jsem si nevšiml, že by nějaký politik z Evropy či USA (a tím nemám na mysli těch pár Poláků, samozřejmě) tento čin odsuzoval a křesťanům se pokorně omlouval. Tak, jako to loni ledaskdo udělal směrem k Mekce.
Už dávno jsem pochopil, že urazit křesťana kvůli víře je in. Už dávno jsem pochopil, že dělat si srandu z Krista je v pohodě. Už dávno jsem pochopil, že pokud muslimové cíleně vraždí bratry a sestry ve víře jen kvůli ní, je všechno v pořádku. Prý máme tak akorát odpouštět a modlit se.
A já říkám NE. Už mne nebaví slýchat, že mám držet hubu a nastavit druhou tvář. Už mne nebaví slýchat, že s krvácejícím čelem po ráně šutrem mám vzít do ruky měkký chléb.
Tudíž vzkazuji pokrytcům – nesouhlasím se stíháním toho smrada. Ale pokud on roztrhla a nechal spálit Bibli, já mu chci rozmlátit a spálit jeho nejlepší a nejmilovanější kytaru. Jak říkají motorkáři: „Jsem klidnej, mírnej a v pohodě, ale když ty zajebeš do mne, pak já fest zajebu do tebe“!
