Prokletí toaletního papíru

Budou-li Sahaře vládnout komunisté, a pokud tam zavedou socialismus, brzy dojde písek. Tak hodnotil můj moudrý otec politicko-ekonomický experiment, který 40 let ničil naší zemi.

Bolívarovská republika Venezuela není výjimkou. Poté, co se moci chopil dnes již zesnulý hrdina revoluce, armádní důstojník Chávez, se země zaměřila na socialistický ekonomický systém. Masivní subvence nevýkonnému průmyslu a zemědělství, znárodňování zahraničních společností (překlad z Bolívarovštiny je jednoduchý – loupež), podpora zcela nekoncepčních sociálních programů s mizivými výsledky, státní zásahy do trhu. Vše, a to narůstající měrou, pokračuje i za vlády nynějšího prezidenta Mádura, bývalého řidiče autobusu a profesionálního odboráře a revolucionáře. Na krásnou jihoamerickou zemi byla totiž uvržena kletba toaletního papíru.

Stát se potýká s prudkým nárůstem nezaměstnanosti (ještě nepřišli na „zázračný“ lék reálného socialismu, zvaný pracovní povinnost) a kriminality. Chybí spotřební zboží, mléko, mouka, léky, obchody zejí prázdnotou a v ulicích Caracasu kvete černý trh s desetinásobnými cenami i za základní komodity. A opět není toaletní papír! Nicméně socialistický experiment pokračuje dál a za všechno mohou kontrarevolucionáři, USA, CIA, NSA, FED, možná i NASA či KFC. Jakmile socialisté krachují, nepřítele třeba. Přeci nebudeme, comrades, říkat, že jsme tupci, neumíme nic, zmrvili jsme, na co jsme sáhli a naši oponenti měli, sakra, pravdu.

Poslední události na trhu s ropou a zemním plynem daly Venezuele další ránu. A to takovou, že se prezident vydal do světa a u OPEC škemrá snížení produkce a navýšení ceny, u Číny pak další obrovskou půjčku. A cestou říká novinářům, že USA se rozhodly Bolívarovce zničit a proto si těží ropu sami z břidlice a od Venezuely už skoro nic nekupují. Což je evidentní podraz revoluce. Sice až na pár levicových deviantů a několik Mašíblů, tedy zastánců konspiračních teorií, je ostatním jasné, kdo a proč za současnou ropnou krizi může, ale to tak dobře nezní. Cože? USA mají být vlastně obětí? Tak to ne, comrades, to je jistě spiknutí nad jiným, v temnotě skrytým spiknutím.

V státech, které nebyly nikdy zasaženy vládou jedné extremistické strany moskevského typu, není lidem jasné, jak se země, která má tak obrovské zásoby ropy, země, která vlastní vrty i rafinérie, protože vyhnala původní vlastníky a vše jim uloupila, země, která zkrátka plně spravuje těžbu i vývoz, může být ekonomicky na dně. Nutno podotknout, že už poněkolikáté. Někteří si dokonce pokládají otázku, zda v krajině divoce i zemědělsky pěstovaných banánů nevznikne jejich nedostatek. A je to tou v titulku zmíněnou kletbou.

Nevím, kdo jí pronáší, ale musí to být strašlivý černokněžník. Musí mít neuvěřitelnou moc. Jinak si těžko vysvětlit, že průvodním jevem státních socialistických experimentů je nedostatek spotřebního zboží, ale především papíru na zadel. Taková kletba způsobí, že najednou nejsou menstruační vložky a dámy v nouzi používají chomáče vaty, jako u nás v první polovině let osmdesátých. Kletba zaviní, že ač vyhoří jedna jediná papírna, v celém státě není dost roliček toaleťáku a nelze žádnou dovézt ze spřátelených zemí. A zcela jistě může za to, že nemůžete sehnat pitomou leteckou gumu, protože černokněžník přestěhoval nějakým kouzlem její výrobu do úplně jiného státu.

A tak je jasné, že i Venezuelu postihla tato papírově záchodová kletba. Zavinila, že země, která 95 % vývozu postavila na ropě a plynu, nebyla schopná z dříve utržených peněz zajistit průmysl a zvýšit výkonnost zemědělství. Může za to, že získané státní finance zmizely v nákladných a zcela nesmyslných sociálních programech a subvencích. A jistě může i za to, že revoluční armáda musela zakročit ve prospěch občanů a obsadit soukromé obchody, jejichž majitelé nechtěli dávat, lumpové, své zboží za likvidační ceny či dokonce zadarmo.

Musí to být ta kletba. Protože v normálně fungující zemi se takové šílenosti nestávají. A dalším důvodem, proč se o nic jiného, než temnou magii nemůže jednat, je fakt, že jinak by se přeci moudré hlavy v donedávna fungující Evropě nemohly snažit o zavedení něčeho podobného. Něčeho, co končí nedostatkem hajzlpapíru.

P.S.

Tak si říkám, zda Kletba toaletního papíru nepostihla i jiný stát. Zemi, která má obrovské zásoby strategických surovin, zemi, která žije z jejich exportu, zemi, která neinvestuje do posílení průmyslu, technologií a zemědělství, zemi, která místo toho raději znovu buduje obrovskou armádu. Rusko.