Alespoň tedy ty své. Alespoň tedy svých činovníků. Ale i kvůli tomu se navzájem napadají, protože někteří soudruzi si myslí, že zachraňovat životy by se nemělo. A zdá se to být velká legrace.
Jsou komunisté – pragmatici, kteří životy zachraňují dnes a denně. Jako například pan soudruh Mackovík z Liberce, který jest komunistou, pragmatikem, poslancem a šéfem záchranné služby. Sice neoblíbeným, ale zdá se, že dobrým. Proč je pragmatikem? Ještě nedávno nebyl komunistou. Pak ale prozřel a partaj jej udělala lídrem kandidátky na Liberecku. Páč je známý a jako šéf záchranky má šanci. Uspěl. Nic proti tomu. Se svým svědomím se nějak bude muset popasovat sám.
Mackovík sice už moc životy nezachraňuje, spíš jako rudý poslanec znepříjemňuje život lidu prostého. Jeho předseda ovšem pochodeň záchranářství převzal. Zřejmě kvalitně, poněvadž ledva se snaží jeden život zachránit, už se o něm píše. Takže je evidentní, že jako záchranář PR umí. Pan soudruh Filip/Falmer se totiž snaží zachránit život jednomu svému parteigenosse. Jistému sedmdesátiletému důchodci Janu Pehemu ze Soběslavi. Tomu podle všeho (tedy podle svědectví exposlankyně za komunistickou partaj a známé parlamentní komičky Taťány Jirousové) hrozila smrt. A to tehdy, pokud se nedostane na soběslavskou kandidátku do podzimních komunálních voleb.
Prý by něco takového nepřežil. Srdce by mu puklo. Asi žalem. Nad tou nespravedlností. A tak předseda sáhl do šuplíčku ryze demokratických způsobů a kandidátku osobně změnil. Nu a soudruh Pehe je zachráněn, neboť bude kandidovat v Soběslavi a možná bude zakroužkován. Zdráv a živ. Srdce plesá nad tou obětavostí soudruha předsedy. Gratulujeme jak jemu k příkladnému humanistickému činu, tak kandidátovi k možnosti dál plodně a hrdinsky pracovat na záchraně naší tragickým osudem stíhané vlasti.
Nedávno tu proběhla diskuse o vymírající KSČM. Jak je vidno, pravda to není. Jakmile je někdo starší, duchem a silami mladý, ohrožen na životě a zdraví, Ústřední výbor a předseda zasáhnou. Nu, chlapíci to jsou. Snad soudruha Peheho nepotká nic během jeho jistě usilovné práce na radnici. Jistě se tam dostane. Soběslav je totiž hrdou baštou rudé gardy. Ovšem co na to mladí ultrastalinisté z českého komsomolu, toť otázka. Ti by také chtěli být jistě zachráněni. Při četbě jejich vyjádření o ně jímá jednoho strach. Tolik nenávisti v slovech dává tušit nebezpečí akutního ictu. Což ale ledaskdo vylučuje, neb se jedná o příhodu mozkovou. Tudíž jsou v bezpečí a holt si musejí počkat, až budou mít ten správný věk. Něco kolem sedmdesáti jar.
P.S.
Na Novinkách je hned vedle tohoto také článek o tom, jaké zprávy o československé kultuře podávala během normalizace KGB do Moskvy. Nic, co by člověk tehdy žijící netušil. Tedy člověk normální, nezasažený mentální červenkou. Ovšem v diskusi pod tím jsem se dozvěděl, že článek je jednoznačně namířen proti Rusku. I když hovoří o CCCP. Takže titíž komunisté, kteří povykují při diskuzích o současných praktikách Ruska, že přeci není totožné s bývalým Sovětským svazem, nyní tvrdí, že CCCP je Rusko. A kdo prackou špinavou sáhne na sověty, špiní i Putina. Tak vám nevím. Komické.
