Kdo dnes vzpomene ultranormalizátora Rudolfa Hegenbarta? Exmístopředseda vlády České socialistické republiky, člen ÚV KSČ a tak dále. Nyní se rozčiluje plamennými slovy.
Rudolf Hegenbart v době, po které se mu tolik stýská.
Napsal článek „Měl jsem divný sen“ do internetového týdeníku Obrys – Kmen. Neznáte? Vydává Futura a.s., ta samá a.s., co vydává bolševické Haló Noviny. Přispěvatelé O-K jsou zhusta staří komunisté, kteří si vydobyli ostruhy na poli literárním před rokem 89. Obvykle si stěžují, že jsou prý v ghettu a nikdo je nevydává. Prý cenzura. Což by bylo směšné, kdyby to nebylo od nich chucpe. Pamětníci vědí. Ale dost již o OK, pokračovateli komunisty řízeného literárního časopisu Kmen, kterému jsme tehdy v létech osmdesátých říkali z pochopitelných důvodů Pahejl.
Komunista Hegenbart napsal (odkaz na konci) rozotimilé bludy. Hned v začátku elaborátu se nechává slyšet, že když na kancléřské křeslo v roce 1990 usedl „jeden z rodu Habsburků, mnohým začalo svítat. Do společenských postů se vrací Habsburkové s církví! Nikdo tomu nechtěl věřit.“ Dodávám, že tomu nikdo tehdy ani věřit nemohl a nevěří této konině ani teď. Vyučený strojní zámečník, který poté vystudoval VŠ ÚV KSČ, známou Vokovickou Sorbonu, se asi těžko může v historických rodech orientovat.
„Opozice se (míněno po listopadu 89, pozn. JR) pustila s vervou do zbavení moci komunistů, vyvíjela tlak na jejich odstavení ze všech rozhodujících činností státu.“ – píše dále RH. Kdyby to byla pravda, byl bych ještě šťastnějším, než jsem. Bohu žel však není. Svědčí o tom řada kariérních komunistů v prvních vládách po listopadu a ještě i dlouho po tom. On ale RH zřejmě míní jiné komunisty, jeho kamarády. Pak ano. Ovšem dále prý „Různými podvrženými fámami se obviňovali komunisté, rozkládala komunistická strana, ale i reformní proces. Strana byla oddělována od společnosti, nazývána horšími pojmy než fašismus.“ Takže za a) – KSČ se rozkládala sama (byť, jak dnes vidíme, nedostatečně); b) – horším pojmem než fašismus je nacismus a stejným jako nacismus je pak komunismus. Tudíž oprava – nazývali jsme komunisty pojmem komunista. Ve vztahu ke komunistům a jejich dlouholeté činnosti také po právu pojmy zloděj, vrah, zločinec. Ovšem osobně mám za to, že i prostý vrah má víc morálky, než komunistický kádr.
„Vývoj pokračoval procesy nenápadných změn, postupnými krůčky bylo odstraňováno vše, co bylo vytvořeno po 2. světové válce. Z úst nového presidenta zazněla omluva Němcům, začala se zpochybňovat odbojová činnost partyzánů i úloha Sovětského svazu ve 2. světové válce. Z našich slovníků mizela úloha komunistické strany, ale i T. G. Masaryka, E. Beneše, zatemňovalo se a znevažovalo období národního obrození, velkého budovatelského úsilí po válce.“ K tomu jen krátká poznámka – zveřejňováním skutečných, relevantních fakt komunisté obvykle nazývají „zatemňováním“, „zpochybňováním“, ale častěji lží.
Poté následuje další výčet těchto nočních můr bývalého normalizátora. Pak se ovšem autor jakoby probudí a započne historický exkurs. Zcela ve jménu zmíněné Vokovické Sorbony. Item Aloise Jiráska. Nechci zde a nebudu rozebírat celý článek, to bych musel slovo od slova, větu po větě. Místy bych přes slzy smíchu neviděl na klávesnici. Pan (soudruh) Hegenbart napsal něco, co jen dokladuje, proč, a troufám si říci většina lidí, jsme měli představitele bolševické nomenklatury za mírně řečeno alternativně inteligentní. Tedy za blbečky.
Jsem rád, že RH může psát a publikovat takové blbosti. V první řadě jsem maximálním zastáncem svobody slova pro každého. I pro tupé soudruhy. Na stranu druhou bych chtěl ale Hegenbartovi a jeho sentimentálním parteigenossen připomenout, že díky nim jsme v ČSSR své názory jiné, než oficiální, publikovat nemohli. A pokud jsme je vydali samizdatem, na dveře obvykle tloukla StB a následovala perzekuce.
Na to bychom nikdy neměli zapomínat. Nikdy!
http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=47&cl=02
