Dopis kovaného komunisty

Jeden z politiků dostal tento dopis. Dopis, který v mé mysli vyvolal úsměv, dojetí i touhu publikovat jej. Něco tak roztomilého se jen tak nevidí. Soudruh reaguje na snahu postavit KSČM mimo zákon. Zde je:

Takhle to naštěstí dopadlo.brnopolis.eu

Dovolte mi, abych se vyjádřil, jak aktivně jsem prožil období minulého režimu, na rozdíl od fanatických antikomunistů, často jenom převlečených, kteří se snaží o zrušení parlamentní strany KSČM.

Jsem v důchodovém věku, narodil jsem se v první polovině minulého století. Otec i matka byli v KSČ i odbojáři. Schovávali spojenecké zbraně pro partyzány a otec tiskař v češtině, němčině a ruštině  pomáhal s letáky. Za pomoc otce v odboji jsem obdržel  od sovětských osvoboditelů krásného bílého koně a kozáckou šavli. Koník Vasja časem pošel a šavli i s bumážkou atamana jsem prodal, abych měl na počítač.

Bylo nás dvanáct dětí. Na dětství nerad vzpomínám. Chodili jsme s matkou jako děti dřít k velkostatkáři na pole. Jsem středoškolák, absolvent vyšší průmyslové školy s diplomovou prací. Vystudoval jsem jen díky komunistické pomoci pro sociální případy. Později jsem večerně studoval některé odborné nástavby ale i na střední škole hospodářské politiky KSČ a na VUMLU.

S rudým pionýrským šátkem jsem chodil i spát. Byl jsem v ČSM a od 18 let v KSČ, která měla více jak 2 miliony členů. Nezapomenu na volby v květnu 1946, kdy získala vítězná KSČ v českých zemích 40,2 % hlasů a pro levici se vyslovilo celkem 80% voličů. Výsledek cílevědomé politiky strany byl, že v Československu zvítězila socialistická revoluce pokojnou cestou. V paměti mi utkvěla vzpomínka na sousední vesnici, která nesla hrdý titul Gottwaldova vesnice, protože všichni muži nad 18 let vstoupili do strany.

Otec se stal újezdním tajemníkem strany a zakládal JZD po okolních vesnicích. Objevil potravinové jámy šmelinářů, zamykal mlátičky a skončil jako oběť atentátu. Mimo čestného uznání nedostal nic ani za odboj na rozdíl od nově vylíhlých hrdinů. Spolu s jinými mládežníky jsme dobrovolně obsluhovaly hospodářství velkostatku po vyhnaném kulakovi. Na víkendové brigády přijížděly z patronátního závodu náklaďáky plné mladých Pražáků s písničkou a praporem na noční výmlaty. Na rozhlasovou výzvu se sešlo ½ vesnice na panákování,nebo akci Z, někdy se svačinou -  limo, pivo, chleba se sádlem.  Dožínky slavila celá ves, teklo pivo, voněly řízky.

Já jsem pracoval v zemědělství, na železnici, ve stavebnictví a v kolektivech BSP. S rudým praporem a písničkou na rtech jsme spolu s vrstevníky nadšeně agitovali i pomáhali na polích, budovali stavby mládeže, byty, přehrady i železnici. Rudý prapor nám vlál nad první rozoranou mezí i nad prvním společným kravínem a nad každou stavbou, kterou jsme s chutí a obětavostí postavili. Aby vysoké pece nevyhasli a lidé se doma ohřáli, byl jsem na brigádě v lese a rubal uhlí v dolech. Jezdil jsem se sovětským kombajnem, sklízel brambory i řepu. Byl jsem hluboce oddán myšlenkám strany, proto jsem šel vždy tam, kam mne strana vyslala a kde to nejvíce potřebovala.

Tragedie, smutek, slzy v očích, vlajky na půl žerdi na návsi i ve škole, státní smutek v celé zemi. Tak hluboce otřásla smrt sovětského osvoboditele i našeho prvního dělnického prezidenta mým okolím. S nerozlučným sovětským automatem a věrným německým ovčákem, jsem odpovědně střežil státní hranice proti západním a americkým diverzantům, ale i kriminálním živlům, kteří se útěkem chtěli zbavit odpovědnosti za své činy. Kamarád na čáře tak zahynul rukou tuzemského násilníka.

S myšlenkou na lepší zítřek jsme i já každodenně usínal. S chutí a radostí jsem spolu s jinými chodil na 1.máje, slavil MDŽ, Den stavbařů , železničářů, družstevníků,velikonoce i vánoce. Navazovali jsme družbu se zahraničními soudruhy a jezdili na odborářské rekreace. Vyvěšené vlajky, ozdobené domy připomínaly každý státní svátek. Patřily i k 1. máji spolu s průvodem, kapelou a skoro celou vesnicí, která se tak sešla. Oslava končila až večer na tancovačce.

A pak to skončilo a padlo. Okrádali mne, kde se dalo. Nejdříve kuponovou knížkou, potom penzijním fondem. Naspořil jsem ještě z peněz za budování socialistické vlasti a penzijní fond mi to „zhodnotil“. I s prachama utekl pokladník fondu do té slavné Ameriky. Už ho nenašli, nebo nechtěli. Mám 7.500,- Kč důchodu. Když zaplatím nájem a léky, mám na vlak nejdále tak do Tábora. Patřím do kategorie „chudý Čech“. Žiji v paneláku, nemám auto a musím si hodně vybírat co si koupím na sebe nebo do huby. Polévka a jedno pivo v bufetu jsou moje hody. To je teprve začátek toho co bude pro mne za vlády ODS. Bída, srab a nouze a ještě si na to zaplatím léky.

 Co a proč jsem dělal jako komunista špatně?

Nevím.

S komunistickou stranou mám v sobě spojené jen ty nejlepší a nejpoctivější věci v životě. Proces mého přijetí mezi komunisty byl u mne předobrazem velkolepého budování, zalitého sluneční září. Na den, kdy jsem vstoupil do komunistické strany, vzpomínám jako na něco výjimečného ve svém životě a nikdy na ten slavný okamžik nezapomenu. Zásady komunismu byly pro mne svaté:

Naprosto nový poměr k přírodě. Skoncování s jednostranným, nehospodárným a nezodpovědným využíváním a zneužíváním jejích zdrojů. Přechod k rozumné kultivaci přírody a životního prostředí. Harmonický vztah společnosti a přírody. Mohutný rozvoj všech produktivních sil, materiálních i duševních, na základě rozvoje vědy a techniky, lidského poznání.

Převratná změna charakteru práce z pouhého prostředku obživy v první životní potřebu člověka: intelektualizací práce, zrušením rozdílu fyzické a duševní práce, úplnou automatizací bude člověk postaven do role programátora, kontrolora, objevitele nového. Vysokou produktivitou a efektivitou bude poskytováno lidem stále více volného, svobodného času pro rozvoj jejich tvořivých sil.

Odstranění rozdílu mezi pokročilými a zaostávajícími zeměmi, tedy uvolnění prostoru k rozvinutí dosud dřímajících nebo potlačovaných schopností a talentů stamilionů lidí. Zprůmyslnění zemědělské práce odstranění rozdílu mezi zemědělstvím a průmyslem. Změnu sídelních poměrů – vyloučením záporné stránky městského a venkovského života a zachováním a rozvinutím jejich předností.

Postupné a nakonec úplné odstranění třídních rozdílů znamená vytvoření sociálně homogenní společnosti a také přechod k odměňování podle zásady „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“. Je nutné podotknout, že do té doby se bude uplatňovat zásada „ každý podle svých schopností, každému podle jeho práce“ a navíc bude přísně kontrolována.

Zánik politiky jako vztahu mezi třídami a odumření státu jako nástroje moci, vlády, nadvlády. Jeho nahrazení racionální celospolečenskou organizací, zabývající se prostým řízením a správou veřejných záležitostí a proměnu přirozeně vedoucí úlohu strany jako jevu už neexistující politiky v nepolitické vědecko-odborné řízení a spravování společnosti.

Vyvrcholení internacionality splynutím národů v jednotné lidstvo – při respektování multikultury. Zánik dosavadních států a hranic a omezení mezi nimi. Odstranění válek, které měly nejhlubší základ v existenci vykořisťovatelské společnosti a zánik armád i mocensko-politických orgánů udržováním bezpečnosti.

Revoluce v myslích lidí. Vznik nové morálky spolu s otevřením prostoru pro rozvinutí a uplatnění individuality jednotlivců a zcela nový životní způsob a chování lidí. Přeji vám hodně zdraví k vaší další práci. Současně si dovolím vyslovit svůj vzkaz pro všechny pány Štětiny, Mejstříky a podobné či jiné osoby:

rudou hvězdu, srp a kladivo mi ze srdce nikdo nevyrve.

Čenda Pivec

Pan Pivec pak poslal ještě jeden dopis, ve kterém shrnul svůj život strážce naší bezpečnosti. Reaguje jím na nedávné snahy umístit do ČR protiraketový radar!

První NE – NEPROJDOU jsem vyslovil asi před 60 lety jako příslušník vojsk Pohraniční stráže na západní hranici. Američtí nažehlení fešáci ve vojenském nás denně častovali topolánkovým gestem. Ale, diversanti, agenti, nepřátelé a záškodníci neprošli.

Druhé NE – americkému imperialismu,  jsem vyslovil v době Karibské krize. Dobrovolně jsem nastoupil do připravených prvních řad vojsk specialistů na ochranu míru, socialismu a komunismu.

Moje třetí NE – patří americkým radarům a raketám ať jsou kdekoliv na této planetě, toto NE patří i americké rozpínavosti a panovačnosti ve snaze ovládnout svět .

Čenda Pivec, důchodce

Mám jen pochyby, zda jsou tyto dopisy skutečné, tedy spíš, zda si autor jednoduše nedělal legraci. Zdráhám se uvěřit, že by někdo dokázal vyplodit něco tak pitomého a zároveň obveselujícího.

P.S. Tentokrát jsem text přeci jen opravil, aby se při jeho délce dal číst. Zároveň jsem zvýraznil obzvlášť pikantní pasáže.