Vynucená “solidarita” jako fenomén dneška?

Je solidarita vynutitelná a proč se o to někdo vůbec snaží? To už jsme dospěli tak daleko, že si budeme "dobro" diktovat?

Určitě znáte ten pocit, kdy se na večírku opijete do té míry, že se s každou další sklenkou, každým dalším pivem postupně “propíjíte” do střízlivosti. Maturitní večírek, promoce, narozeniny, svatby... známe to všichni. Ona to ale střízlivost není, propít se lze k lecčemu ale rozhodně ne ke střízlivosti. Nemůžu se zbavit pocitu, že i ta naše dnešní humanita a respekt vůči všemu a všem se postupně přehoupává do podobně bizarní situace. Prostě čeho je moc, toho je příliš, a tak jsou někteří v rámci lidskosti a solidarity paradoxně agresivní ačkoliv si připadají, že šíří jen “dobro”. Viz. monsieur Macron.

Poté, co jsem si přečetl onen článek, ve kterém francouzský prezident požaduje vyloučení např. ČR či Maďarska z Schengenu, protože prý jsme málo solidární vzpomněl jsem si právě na výše uvedený jev.

Slovo solidarita např. Wikipedia vysvětluje jako: “obvykle dobrovolnou společenskou soudržnost mezi rovnými, ochotu ke vzájemné pomoci a podpoře v rámci nějaké skupiny. “

Možná to pan Macron ve francouzské mutaci Wikipedie četl jinak, možná z francouzské verze vypadlo to slovo “dobrovolnou” nebo třeba neví, co to ta dobrovolnost je.

K tématu migrace se už dnes vyjádřil snad každý vč. Pepka námořníka a Bolka s Lolkem (jako zlí Poláci ji prý odmítají). Faktem ale zůstává, že by žádný problém nejspíš vůbec nebyl, kdyby největší hráči v EU (Francie, Británie a Německo) nevytroubili do světa, že mají dveře otevřené.

Válka jako taková je stará jako lidstvo samo a pokud by nějaká válka kdekoli ve světě měla obvykle ústit v takto masivní vlnu migrace jako jsme zažili okolo roku 2015, založím si přepravní společnost a nejspíše nechutně zbohatnu, protože to by každý rok muselo docházet k plošnému stěhování národů. Kdepak, pokud by výše zmíněné země nenaznačily oněm válkou “postiženým”, že mohou přijít a žít s nimi v jedné zemi, určitě by se takto masivní vlna nestrhla. Ale stalo se a lídři těchto velkých zemí jsou teď poněkud překvapeni, kam až to dospělo a tak si logicky říkají – co teď? No a logickým vyústěním je, že jim s tím průšvihem někdo musí pomoci. Musí?

A tady se právě dostáváme zpět, k té solidaritě. Nemusí, může, pokud chce. Pak je to solidarita. Vyhrožovat, trestat, označovat zemi za xenofobní a neotevřenou hodnotám demokracie asi není cesta k tomu, jak se k té solidaritě propracovat. Ale pan Macron je ještě mladý a třeba mu to jeho manželka jakožto starší a moudřejší vysvětlí. A třeba mu taky dá lekci z dějepisu na téma solidarita s českým národem.

Že se Čechoslováci za Velké války rvali za svobodu mj. i Francie na západní frontě, přímo ve francouzských uniformách ve formě čs. legií, na to se nejspíš zapomnělo. Taktéž na to, že ta stejná Francie, která s námi v roce 1924 podepsala spojeneckou smlouvu nás solidárně přenechala Hitlerovi v roce 1938 aby pár let na to mj. i v jejich řadách češi opět bojovali za svou i její svobodu. To už je pak jasné, že se zapomnělo i na těch 2000 Čechoslováků vč. 500 padlých, kteří bojovali za Francii v řadách cizinecké legie v Indočíně.

Ano pane Macrone, Češi umí být solidární a pomáhají. I Vaši zemi Češi a Slováci pomohli. Mají ale bohužel také velmi bohaté zkušenosti se situacemi, kdy se jim někdo pokoušel své názory, postoje a myšlenky vnutit. Násilně i nenásilně. A tohle rozhodně není cesta k dosažení solidarity.