„Ženy by se neměly po mobilních telefonech vybavovat o banalitách a neměly by se na veřejnosti ani hlasitě smát“, řekl nedávno místopředseda turecké vlády.
Ano časy se opravdu mění, a to k lepšímu; pojďme se podívat na to, co se píše v předpisech Indické “Padma Purány”; tedy co se tehdy od manželky žádalo:
- Je stále veselá, nikdy nenaříká, nesmí ho rozčilit.
- Když ji pán zavolá, všeho nechá a běží za jeho hlasem.
- Je vždy připravena plnit rozkazy.
- Svolí-li manžel, aby mu byla přítomna, dívá se stále na něj.
- Ať se ji zeptá na cokoliv, odpoví slovy sladkými a měkce.
- Sedí-li on mlčky ona ani nedutá.
- Jakmile promluví, ona ho obdivuje.
- Zpívá-li, je nadšena.
- Když se směje, ona se přidá.
- Nejí-li, ona také ne. Jestliže ji bije, líbá mu ruce a prosí o odpuštění.
- On ji dává děti, ne ona jemu.
- Ve dnech, kdy pán setrvává mimo domov, modlí se služebnice jeho a prosí, aby se brzy vrátil, a do té doby se nečeše, nemyje, chodí ve starém, nepřijímá potravu, leda jednou denně, a neulehne na manželské lože.
- Spolkne, nadává-li jí tchyně neprávem.
- Svou matku smí navštívit pouze s mužovým souhlasem, pobude u ni krátce, cestou ničemu nenaslouchá a pak vše doma vypoví.
- Ta nejlepší manželka nepřežije svého drahého, dá se s jeho mrtvým tělem spálit.
A co na to turecké ženy? Zasílají své rozesmáté fotografie po všech sociálních sítích a hodně jich spadne i do e-mailové schránky Bülenta Arinça.
