Šrouby se utahují

Každá společnost, která je sešněrována zvenčí, se musí jednoho krásného nebo ošklivého dne rozpadnout. Život má svůj algoritmus a hudebnost a neřídí se podle notových rozkazů politiků… aby se tančilo na jejich muziku... národ, přece potřebuje všechny ty směrnice, nařízení a zákony… ústavní zákon, občanský zákon, obchodní zákon… na každou prkotinu musí být paragraf…  jeden život by člověku nestačil, aby si je přečetl všechny. Ruka a slovo už neplatí. Potřebujeme smlouvy, notáře a advokáty.

Potřebujeme zákony (kážou politici) abychom nezabíjeli, abychom nevyhazovali odpadky na ulici… bez zákonů by byl národ ztracen. Nevěděli bychom, jak se chovat. Jen se podívejte na ty ustarané tváře politiků. Jak úzkostlivě vyhledávají volné místečko pro další zákon. Jak jsou nervózní a nešťastní, když se jim v parlamentu nepodaří prosadit nové paragrafy nebo novelizovat ty staré.  

Zvrácenost postihla také umění. Tečky a čárky se prodávají za miliony. Kde jsou stromy a zvířátka a oceány a slunce? Zmizeli. Na plátně vidíme jen čárky a tečky a čtverce - řeč robotů. V hudbě rezonuje padající šrot a filmy jsou plné vražd, násilí a zabíjení a rozbitých aut a hořících budov. Jedním slovem šílenství. K tomu MMA zápasy, kde si rozbíjejí hubu dva lidé, a člověk musí být úchyl, aby se na tu řež díval. V novinách jen sex, krev a války jakoby nic jiného ve světě neexistovalo. K čemu se studuje žurnalistika?  

Každý si jen rve, co se urvat dá – říká se tomu ekonomický růst. Kácejí se lesy, vypouští se odpad do řek, vybíjejí se zvířata, a to jen proto, aby se vyrobilo zboží, které ani nepotřebujeme a později je házíme do kontejnerů. Lesy, řeky a půdu proměňujeme v páchnoucí skládku. K čemu máme tu hromadu zákonů a směrnic a nařízení?

Proč není člověk v kondici, kdy by jej nenapadlo někoho bít nebo zabíjet, nebo vyhazovat smetí na ulici? Nechme jej, aby se mohl napojit na VESMÍRNÝ ALGORITMUS, který má svou hudebnost a krásu. Říká se, že čím je společnost zdravější, tím méně potřebuje zákonů. Bohužel, pravda je taková, že množství paragrafů narůstá a ty co se ruší, se vyhazují jen proto, aby byly nahrazeny silnějšími šrouby. Těmi otáčí tisíce úředníků ve svých honosných kancelářích, a říkají tomu - cena za demokracii. Mě to připadá jako cena za hloupost, protože každá nová generace dostává do kolébky jen silnější hromadu zákonů a k tomu zničenou půdu, vodu i ovzduší.