Žil byl mocný vladař. Jmenoval se TULIKULA a v den zimního slunovratu, kdy je noc nejdelší se králi narodila trojčata. Do království tří jezer zasáhlo velké štěstí, neboť mělo zajištěno pokračování svého rodu.
Uběhlo dalších třicet zimních slunovratů, TULIKULA zestárl a nastal čas vybrat nástupce. MARI, TARI i ZARI si byli podobní jako vejce vejci. Byli vzdělaní, hovořili několika jazyky a zdálo se, že každý z nich je schopen řídit mocnou říši.
A tak měl TULIKULA před sebou obtížný úkol, protože nevěděl komu ze svých synů předat království. Který z nich má ty nejlepší předpoklady pro ochranu a budování říše tří jezer. Zavolal si svého rádce a svěřil se mu s problémem.
„Můj vladaři“ pravil rádce „ve tvém království jsou tři krásná jezera. Nech u každého z nich postavit třípatrový dům. Všechny domy musí být stejné a všechny musí být prázdné. Do tří pytlů odsypej stejně zlata. Až budou domy připravené, povolej své syny a každému z nich dej dům a pytel zlata a řekni jim, aby si dům zařídili dle svého vkusu a ten, který se ti bude nejvíce líbit, se stane tvým nástupcem.“
TULIKULA se zaradoval a podrbal moudrého rádce po vousech. Uběhl rok a na březích tří jezer vyrostly tři domy. Král svolal všechny syny a pravil. „MARI, TARI I ZARI. Jste si podobní jako vejce vejci a já nevím kdo z vás má ty nejlepší předpoklady stát se vládcem království tří jezer. A proto jsem nechal postavit tři stejné domy, a je na vás jak je zařídíte. Králem se stane ten z vás, který si zařídí svůj dům nejlépe. Až nastane letní slunovrat, vyberu svého nástupce.“ Pak dal každému synu pytel zlata a klíč k domu.
Zamrzlá jezera roztála, stromy rozkvetly a nastalo léto. Král přijížděl k prvnímu jezeru a byl zvědav, jak si zařídil svůj dům MARI. Už z dálky viděl zlatou střechu.
„Vítej otče,“ poklekl syn a pak otevřel vrata domu. Místnosti byly vystřižené jako z palácového katalogu. Všude zlato a drahé kameny, hedvábné koberce na zemi i na stěnách a i dveře byly ze vzácného dřeva. TULIKULA pravil: „Synu zařídil jsi dům vskutku královsky, ale obávám se, že jsem ti zlata tolik nedal. Kde jsi vzal na všechnu tu nádheru peníze?“ „Můj králi“ pravil MARI „peníze jsem si vypůjčil u lichváře, a až se stanu králem, všechno splatím i s úroky.“
„Jsi marnotratník synu, utrácíš více, než máš a to pro žádné království není dobré. Žiješ na dluh a na přísliby a proto se nemůžeš stát vladařem.“
Pak odjel k druhému jezeru, kde na něj čekal syn TARI. „Vítej otče“ pravil a uklonil se, a když otevřel vrata domu zazněla líbezná hudba. Král žasl, nad spoustou hudebníků, krásných tanečnic, vzácných jídel a vína... „Pojď, otče a zasedni a pij a jez a bav se. Život je hostina! Všechno zlato jsem utratil jen pro tento jediný den.“
„Ne můj milý synu, takovým způsobem nemůžeš vládnou a já ti nemohu svěřit své království.“
Smutný TULIKULA odjel ke třetímu jezeru, kde na něj čekal syn ZARI. Byla už noc, a když král vstoupil do domu, všude hořely svíce. Dům byl nezařízený a nebyla tam ani jediná židle, na kterou by si sedl.
„Můj synu, vždyť jsi nic neudělal, nemáš tu nic jen hořící pochodně. Děláš si ze starého otce legraci?“
ZARI promluvil: „Milovaný otče za první třetinu zlata, které jsi mi tak velkoryse dal, jsem nakoupil na trhu zrna obilí a zasel je. Ještě měsíc a mohu sklízet zlatavé obilí. Za peníze z prodeje zrn si zařídím první patro domu. Když vešli do druhého patra, ZARI pravil. „Za druhou třetinu zlata jsem založil nový rybník a nasadil do něj rybí potěr. Z utržených peněz za ryby si zařídím druhé patro.“
A když vešli do nejvyššího patra domu ZARI pravil: „Za poslední třetinu zlata, které jsi mi dal, jsem nechal postavit tavící pec na měď. Už Je připravená a zítra začneme odlévat. Za utržené peníze si zařídím nejvyšší patro, ale myslím si, že příjmy budou vyšší a tak plánuji vysadit stromy, keře a krásné byliny do mé budoucí zahrady... Jen škoda můj králi, že jsem tě zklamal a můj dům je nezařízený, ale kdybych tak měl ještě jeden rok …“
„Už dost, to mi stačilo!“ pravil král. „Můj milovaný synu, máš vizi a plán, ty jediný se můžeš stát mým nástupcem. MARI se zadlužil, má srdce marnotratníka, TARI vše prohýřil, má srdce bohéma. Ty máš srdce vladaře. “
