Byl jednou jeden sportovní běžec na krátké tratě (100, 200 a 400 m) který vyhrával jeden závod za druhým. Svou metodu prozradil, až na konci své kariéry (neporažen) a to v následujícím rozhovoru:
Reportér sportovního deníku: „Můžete prosím všem fanouškům a příznivcům prozradil ono tajemství vaši neporazitelnosti. Neprohrál jste jediný závod.“
Sprinter: „Od prvního výstřelu, jsem se vždy držel na špici mezi prvními, a když se někdo odtrhl, běžel jsem zároveň s ním. Nikdo ze závodníků netušil, že jsem po celou dobu odpočíval, tedy neběžel jsem na 100 % a měl velké rezervy. A když jsem se blížil se svými soupeři k cílové pásce stačilo jen přidat a závod vyhrát. Vždy jsem měl dost sil neustále zrychlovat.
Někdy jsem vyhrál jen na délku dlaně, ale to jen tak z legrace, abych svého soupeře trošku více naštval. Po dlouhých letech vítězství jsem se začal nudit. Rozhodl jsem se, že poběžím naposledy a tentokráte od začátku do konce na plných 100 %. A byl z toho světový rekord, který snad překoná jen mimozemšťan."
Reportér: „Ano, ten den si budou všichni příznivci sportovního běhu pamatovat! Vyrazil jste jako střela a vzdálenost mezi vámi a soupeři se rozevírala takovým tempem, až se i samotní běžci zastavovali a v úžasu zírali na ten zázrak.“
Sprinter: „Lidská velikost nemá hranic, ale mimozemšťani jsou ještě lepší“ a stáhl si kůži ze své hlavy. Objevila se zelená tvář s velkým okem uprostřed.
