Spadla vosa do sklenice s medem

Nám všem se čas zkracuje, nikdy nedorůstá. Proč si odpírat věci, které jsme si v životě přáli zažít. A času je tak málo….

Spadla vosa do sklenice s medem. Letí kolem čmelák a ptá se vosy:

„Proč jsi tak nešťastná a naříkáš? Proč nesaješ med? Vždyť ho máš tolik, že ho ani nemůžeš vysát.

Každým rokem je to pořád to samé. Vždy některá z vás spadne do sklenice s medem a saje a saje a nakonec umírá, ale ty nesaješ a jsi smutná. Nikdo kdo spadl do sklenice nezemřel hladový a vždy se dosyta najedl.“

Vosa si utřela oči a pravila: „Vždy jsem snila o tom, že budu mít jednou spoustu medu, tolik, že ho ani nebudu moci všechen sníst. Budu se utápět v blaženém sání sladkého. Ale teď na to nemám ani pomyšlení.  Svět pro mne končí a vše je už zbytečné. Nemám náladu ani chuť."