Slon, liška a chytristika

SLON, LIŠKA A CHYTRISTIKA

Starý slon se vrací z Himalájí do údolí, do svého rodného kraje a když přijde ke staré studni, vzpomene si, jak si u ní kdysi hrával, a rád by se zase napil.

Přiskočila liška a volá na slona: „Zadrž a nevkládej chobot do studny! Časy se změnily! Doba je jiná, za všechno musíš zaplatit, i za vodu.“

„V horách jsem slyšel podivné řeči,“ řekl slon. „Ale taky jsem se připravil a přinesl diamanty. Ty kamínky prý mají tady v údolí nesmírnou cenu.“ A vhodil jich několik na zrzavý kožich.

Liška se usmála, přejela ocáskem diamanty a pravila: „To bude stačit. Cena je tak akorát.“

Ale když se chtěl slon napít, začala opět křičet „Ne! Nemůžeš se napít! Koupil sis studnu, to je pravda, ale všechna voda v ní je moje.“

Slon vytáhl chobot, zlostně zatroubil a odešel do lesa. „Všechno jsem viděla i slyšela,“ pravila sova a sedla si na sloní hřbet. „Co dělá liščina voda ve tvé studni? Ať ti liška zaplatí za skladování nebo ať si svou vodu odnese pryč.“

POSLEDNÍ OTÁZKA

Sedí Buddha v lotosové pozici a vypadá jako by spal. Žák přistoupí blíže k Buddhovi a zašeptá mu do ucha. „Mistře, jsi už stár a nezbývá ti mnoho dnů. Je ještě něco co jsi nám neřekl?“

Mistr otevřel oči a pravil: „Dnes mám takovou formu, že vám všem povím, co jsem ještě nikdy nikomu neřekl. Vlezte mi všichni do řiti!“

MOTÝL A HOUSENKA

Modrý motýl rád kázal o tom, jak správně létat a kde hledat ten nejsladší nektar. Jeho učení se předávalo z křídla na křídlo. Jednoho dne křídla modrého motýla posmutněla. „Copak se ti stalo, moudrý motýle, že jsi tak smutný?“ Ptal se bělásek.

„Mám velké starosti. Stromy jsou zamořeny housenkami. Plazí se po větvích a požírají nám listy. Ještě týden a nezbude nám žádný nektar. Bude hladomor!“

Žluťásek zvolal: „Musíme bojovat o naše stromy. Zahubme ty chlupaté housenky!“

Bělásek zamával křídly a zvolal: „Počkejme! Možná že se z housenek líhnou motýli. Vraždili bychom tak sami sebe!“

„Motýli se nerozmnožují. Motýli padají z nebe!“ Kontroval modrý motýl.  

Byl povolán noční motýl, aby zjistil spojitost mezi motýlem a housenkou. Na hrudi měl symbol připomínající umrlčí lebku. Uklonil se a slíbil, že se na věc podívá.

Později skryt ve shnilém pařezu nasál sosákem halucinogenní šťávu. Za několik málo okamžiků měl vizi.

Prožil život vajíčka, housenky i točící se hvězdy, vylétl vzrušením k obloze a zvolal: „Bez hvězdy by nebylo vajíčko, bez vajíčka housenka, bez housenky motýl a bez motýla nebude nebes! Vše se točí v kruzích, a když kruh přerušíme, všechno se sesype.“