- Když je mysl zatlačena do klece rozumu. Nachází se v páchnoucím močálu absolutního bezvětří. Bude se dusit a bude chtít ven do prostoru, na vzduch a prorazit tak zatuhnuté myšlení. Bude doslova přinucena učinit změnu.
- Anebo to změna udělá za něho.
- Může také zešílet.
- Pane! Bez změny neexistuje nic, co by mohlo existovat. Samotná existence je průsečíkem změn.
- A pokud se někdo ocitne v prostředí, kde se nic nemění?
- Znamená to, že je jeho mysl zatlačena do klece rozumu. Nachází se v páchnoucím močálu absolutního bezvětří. Bude se dusit a bude chtít ven do prostoru, na vzduch a prorazit tak zatuhnuté myšlení. Bude doslova přinucen učinit změnu.
- Anebo to změna udělá za něho.
- Může také zešílet.
- Pane! Tak jako voda, která musí proudit, téci a přetékat, aby v ní mohl existovat život, tak také mysl se musí pohybovat v prostoru možností a změn, aby v ní mohli proudit zdravé myšlenky.
- Ale přece ne pro každého je změna přínosem! Naopak stává se ztrátou. Proto se my lidé změn tak bráníme.
- Tím, že se straníš změně, přicházíš i o možnost dobrých změn. Což si myslíš, že je tvůj život dokonalým?
- Má ještě co dohánět, aby se dokonalým mohl stát. Jen se bojím, aby to co dosud mám, neztratil.
- A je to co máš výsledkem předchozí změny?
- Ano, ale …..tvoříme taky zákony, které nás ochraňují před změnami a …
- Vaše zákony praskají ve svých švech, a musíte je buď přitáhnout, nebo povolit. Ale nic nelze uzamknout na věčnost.
- A co smrt? Ta už se přece nemění.
- I smrt podléhá zákonu změny a musí se jednoho dne proměnit v život.
- A kdo vytvořil zákon?
- Samotná změna ho stvořila. Ale i ta bude smetena další změnou. Jen samotný zákon, dle kterého se vše mění, zůstává stálý; ale je to spíše právě jen zákon změny, který se nemění.
- Může být přece změna k lepšímu a naopak. Ještě nevím, ke které se přikloním.
- To je fuk! Levá je pravá a nahoře je dole. Tvoje rozhodnutí bude vyhozeno do povětří další změnou. Musíš zastavit samotný proces rozhodování. Pak se rozhodneš správně. Jedině bez volby; jinými slovy jediná volba je ta správná volba.
- Ale když já nevím, která je ta správná. Dobrá budu tedy čekat…
- Rozhodnul ses čekat a minul jsi cíl. Ale i vystřelený šíp dokáže viset v prostoru tak jako jeho cíl; v jednom okamžiku se vše může zastavit, ale vždycky se najde prostor pro změnu. Věř mi.
Člověk plave v moři života a sotva se trochu rozdýchal a zorientoval, už v něm nachází spoustu chyb. Má potřebu ho tady přitáhnout a tam povolit; vnímá velké možnosti, které by se s ním daly provést.
Jde-li ovšem životu blíže, připadá mu navzdory všemu více symetrickým, než očekával a o to více je překvapen jaká harmonie a hudba se nachází v jeho hlubinách.
Čím hlouběji klesá s pocitem dostat se životu na kobylku, tím více toho objevuje. Přestává rozumět součástkám, které vypadaly zdálky tak jasné a zřetelné, o kterých si myslel, že ví, zároveň nachází nové, o kterých neměl ani ponětí.
Člověk zjišťuje, že Dokonalost je jen nekonečná Nuda, která se nemění; sofistikovaná Smrt. Život se nachází vždy tam, kde se něco může pokazit nebo zlepšit. Tedy v růstu ať už nahoru nebo do strany.
Dalo by se říci, že je život ve své dokonalosti naprosto nedokonalým.
Děkuji, pane! Ale za všechno může ta Změna!
