Je strašný úděl být rubášem. Co je rubáš? Plátno, obepínající mrtvolu jako had, na její poslední cestě. Vsakuje do sebe pach mrtvého. Jeho osudem je být s mrtvým.
Jeho osudem je být s mrtvým, který se bude rozkládat tak dlouho, až z něj zůstanou jen nažloutlé kosti. Ale toto se našemu rubáši nestalo. Jeho osud byl napsán jiným inkoustem. Jednoho dne přišel na hřbitov mladý umělec a vykopal čerstvý hrob. Mrtvý jej nezajímal, vzal si jen „posmrtný plášť,“ do kterého byl nebožtík zabalen. Potom vhodil mrtvolu zpět do díry a jámu zakopal.
Doma napjal plátno do připraveného rámu a přibil jej hřeby jako Krista. Namíchal si červenou, žlutou a zelenou a roztíral barvy na plátno. Zběsile a jako v horečce přidával černou a hnědou a potom žlutou a bílou. Poodstoupil od obrazu a zadíval se. Ale nebyl spokojen, a tak všechno přemaloval oranžovou a počkal, až barva zaschla. Pak namaloval bílé čtverce, růžové trojúhelníky, modré kužely, černé hvězdy a další a další geometrické obrazce, a každý tvar byl bizarnější než ten předcházející. Umělec udělal dva kroky vzad a zadíval se na plátno.
Tentokrát byl spokojen. Uviděl nos a poznával oči. Udělal si čaj, trochu si odpočinul a pak se pustil do dalšího malování. Nanášel na plátno barevné tečky. Žluté, modré, oranžové, bílé. Dílo bylo hotovo. Umělec se usmíval. Z plátna se na malíře dívala lidská tvář. Nebožtík.
