Pár střípků .....

Jak pevně lidé svírají svůj osud. Do práce. Z práce. Jak pevně se drží pravidel. Vláčeni osudem jak starý obroušený vůz. 

 „Jak jen můžeš!“ zvolal hlas. 

Vždyť tenký led pod nohama máš!

Jsem bruslařem a vykrajuji piruety. 

Život sám mé boty obrousil. 

 

Každá nesnáz stává se mi schodem, 

po kterém stoupám vzhůru k sobě. 

 

Dívám se na hvězdy a hvězdy se dostaly do mého srdce,

teď krouží v mém nitru jako galaxie. 

V srdci mráz a kolem hvězdná záře.

 

Bouře odvanula sama sebe.

Nastalo ticho a mír bez pohybu,

prostor, kde splývá Život se Smrtí.

A přece prásknul jsem se do hrudi,

ještě není čas! Ještě je třeba tančit!  

 

Koňská kopyta drtí kamení

a já ve svých zubech píšťalku mám,

na kterou hraju si.

Projíždím životem a ve svých rukou

otěže mám.  

Pomalu a beze spěchu,

kochám se a kochám. 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jakub Kouřil | úterý 2.12.2014 15:56 | karma článku: 5,92 | přečteno: 208x
  • Další články autora

Jakub Kouřil

Cinkání

13.4.2024 v 5:18 | Karma: 7,58

Jakub Kouřil

Talíř a myška

2.4.2024 v 8:35 | Karma: 8,85

Jakub Kouřil

O stromu a housence

30.3.2024 v 12:44 | Karma: 10,30

Jakub Kouřil

Borovicový spor

27.3.2024 v 6:32 | Karma: 14,36

Jakub Kouřil

Reportáž ze Saudské Arábie

27.2.2024 v 13:11 | Karma: 18,99