O upřímnosti

Upřímný člověk daleko rychleji uvěří než člověk „normální.“ Upřímný člověk je lehce oklamán a rychleji zapomíná na křivdu. Zemědělci jsou většinou více upřímní než městský člověk. Jsou blíže přírody, životu i smrti. Žijí ze dne na den. Městský člověk je obklopen komfortem, vytěsňuje nepohodlí a smrt ze své mysli. Upřímný člověk nekalkuluje. Intelektuál na kalkulaci postavil svůj život.

Normální člověk lže ze strachu. Bojí se upřímně přiznat pravdu, jak smýšlí. Říká něco jiného, než si myslí. Ze strachu. Civilizace je postavena na lži a její obyvatelé jsou lží nasáklí jako houby a nemohou bez lhaní žít. Přitom každý z nás nesnáší faleš a miluje, když jsou k němu lidi upřímní i když to může bolet. Alespoň ví, na čem jsou.  

Bezdomovci a lidé v těžkých životních situacích jsou k upřímnosti donuceni násilím. Nedošli k ní pozitivním a radostným způsobem. Situace je pro ně tak hrozivá, že jsou naprosto upřímní a nemají energii na to si vymýšlet. Ano i oni si vymýšlejí, ale jsou to jen malé nevinné lži, které nikomu neubližují.

Hledající člověk je upřímný člověk. Jeho bytí je ponořeno v upřímnost. Je upřímný k sobě, ke všem a všemu. V upřímnosti není kompromis, ale většina z nás v kompromisech žijí; ze strachu.  Neděláme to, co bychom nejraději dělat chtěli. Kalkulujeme a vymýšlíme si. Máme strach být upřímnými, bojíme se následků, bojíme se sami sebe. Dokonce se bojíme i svých snů.  

Pokud jsme upřímní, děláme věci a prožíváme je takové, jaké je vidíme. Vždy to můžeme změnit, podle svého vnímání, ale vždy upřímně. Upřímně se stavíme k tomu a onomu.

V upřímnosti je hravá energie, a když věci nejdou podle našich představ, tak se nezlobíme a jsme zvědaví, jak to tedy funguje. Poučíme se a jedeme dál, obohaceni o další zkušenost. Proto je praxe tak důležitá, neboť nenechává pochyby. Víme, na čem jsme.

Upřímnost má v sobě obrovskou sílu. Nemusíme se stydět, krčit, lhát a tak dále. Vidíme věci takové, jaké jsou.