O hrníčku

Nesmyslnými hádkami a žvatláním, se zmenšujeme. Jaksi nám ubývá sil, ale realita je šťavnatější než jakákoliv fantasie. Bajka o jedné hádce, a o tom jak to taky všechno může skončit. 

Jednoho dne se začalo hádat několik hrnků na stole o to, který z nich je největším přínosem pro majitele domu. „Přece já!“ zvolal ten největší a pokračoval „Vždy se do mne vejde nejvíce tekutin“ „Nemáš pravdu!“ zvolal malý šálek „Máš sice největší objem, to je pravda, ale nejvíce si majitel vychutná nápoj s malinkatého, jako jsem já“. Začaly se ozývat další sklenice ….

„Tak dost!“ Bouchnul majitel pěstí do stolu s takovou silou, až se všechny hrnky a sklenice rozkutálely.

Jen ten nejmenší hrníček se na stole neudržel a překulil se přes jeho hranu a vzápětí se roztříštil na několik kousků. Malé, střední, velké.

Dušička hrníčku stoupala výše a výše a i ten největší hrnek na stole vypadal jako tečka v otazníku a přitom si pomyslela:

„Nejsme nic než hmota a forma. Ale máme něco, co se skrývá uvnitř každého z nás. Bohužel, až když se rozbijeme, tak je vše rozpoznáno, na to co je věčné a na to co je jen dočasné.