Neurčitost v sudu

Co je možno a co není, je jen úhlem pohledu mysli. Bajka o žábě, která se nevzdala.  Situace, do které se dostala, byla bezvýchodná.

Tři žáby si hrály a skákaly okolo sudu s mlékem. Když je skákání omrzelo, vymyslely si soutěž, kdo z nich nejrychleji oběhne dřevěný sud. Když vyhrávala pořád ta stejná žába, začaly soutěžit, kdo sud přeskočí. Žádná z žab, ale nedokázala vyskočit ani na jeho ocelový okraj.  Přikoulely proto poleno, které jim mělo sloužit za odrazový můstek.

První žába se odrazila a skočila přímo do sudu s mlékem. Začala se topit. Ze sudu se ozýval tlumený kvákot.  Zbylé žáby se zalekly a odskákaly pryč. Vyskočit ze sudu ven bylo pro žábu nemožné. Přesto to nevzdala. Šlapala a šlapala mléko. Jen s velkými obtížemi se udržovala na vzduchu, aby mohla dýchat. Odpočívala tak, že se na chvíli potopila na dno sudu. Pak zase vyplavala na hladinu a šlapala mléko.

Takto to dělala po tři dny a tři noci, až vytvořila tvaroh. Od bílé homole se odrazila a ze sudu vyskočila. Byla o padesát gramů lehčí a o jedno moudro bohatší. „I když je situace bezvýchodná, nevzdám to.“ Co mohla žába vědět o tvarohu?