Kulička

V místě srážky se válely různé části bývalého stroje. Hmyz kroužil kolem neznámých objektů a usedával na jejich lesklé plochy. Nedaly se jíst a tak zase odlétával do stínu lesa.  

Byli dva brouci a každý z nich našel jednu ložiskovou kouli. První našel velkou a druhý malou. Ložiskové kuličky se na slunci leskly jako zrcadlo a magicky přitahovaly pozornost. Vyhlazený kov vytvářel podivné obrazce kamkoliv se s kuličkou natočilo. Něco tak podivného brouci jakživ nespatřili. Oběma se ta jejich kulička moc líbila, ale oba měli problém.

Ten, který tlačil před sebou velkou kuličku, věděl, že ji do své komůrky nedostane, že je příliš velká a možná, že ji tam ani nedostrká. Byl příliš malým broukem.

Druhý brouk si zvesela broukal a kulička se mu válela skvěle. Byl to velký brouk, ale ve skrytu své duše toužil po větší kuličce.  

Pak se navzájem oba brouci i s kuličkami střetli. Okamžitě pochopili, jak se věci mají a kuličky si vyměnili.