Král a Smrťák

Byl jednou jeden král, kterému se zdál sen. Do trůnního sálu, ze kterého vládl, vstoupil Smrťák a zašeptal mu do ucha: „Přesně do roka a do dne si pro tebe přijdu.“ 

Král se probudil a přemýšlel o svém snu. Byl v nejlepších letech a nechtělo se mu tak brzy umřít. Povolal si své rádce a pověděl jim, co se mu v noci zdálo.

„Vladaři, byl to jen sen, nedělej si starosti“ pravil ten nejmenší. „Ano, jen sen,“ oddechl si král a nechal sen snem. Čas plynul, a když uběhlo půl roku, vkradl se do královského snu Smrťák, divoce se rozchechtal a zašeptal mu do ucha: „Přesně za půl roku si pro tebe přijdu.“

Vládce se radil se svými rádci. „Králi, jsi zdráv a v plné síle. Nevidím jediný důvod, proč bys měl umírat,“ pravil nejtlustší rádce. Král celou záležitost pustil z hlavy a čas plynul. Potřetí vlezl do královského snu Smrťák a sdělil mu, že si pro něj přijde zítra. Tentokrát král uvěřil. Už neměl pochybnosti a svým rádcům rozkázal: „Nechám vás všechny popravit, jestli nevymyslíte řešení.“

Rádcové přemýšleli a přemýšleli, ale na nic nemohli přijít, a tak stáli všichni na šibenici. „Králi!“ Zvolal nejmoudřejší z nich. „Máš přece nejlepšího koně. Jeho rychlosti se žádný nevyrovná. Sedni na něj a uháněj pryč z paláce. Máš ještě čas. Když přijde Smrťák, ty už tu nebudeš.“

Král nasedl na černého hřebce a tryskem uháněl pryč. Po hodinách divoké jízdy, když z koně stříkala pěna, našel místo pro odpočinek. Měl radost, neboť ujel hodně daleko a před mohutným dubem seskočil ze sedla. Když uvazoval koně, spatřil postavu sedící pod stromem. „Králi, máš opravdu skvělého koně“ pravil Smrťák a utřel si pot z čela. „Už jsem si myslel, že to nestihneš.“