Hryhorij Skovoroda (1722 – 1794) zapomenutý ukrajinský básník a myslitel

Putoval po Ukrajině a vykládal svým žákům, přátelům a všem kdo jej rádi poslouchali své učení o životě a přírodě, o tom, co je štěstí, mravnost, o cestách vedoucích k poznání sebe sama i bližního. 

aniž by v nejmenším dbal o svůj prospěch, blahobyt nebo kariéru. To všechno nám dosvědčují jeho verše, bajky, filozofické dialogy i dopisy.

Za svou pracovnu si vědomě zvolil celý svět a zpívaje z plných plic prošel vlastníma nohama celou Ukrajinu, Rusko i nemalý kus západní Evropy. Sama podstata jeho poezie přece jen vyžadovala, aby při promýšlení svých děl měl nad hlavou nebe a na něm jeřáby a čápy, kolem sebe topoly, jezera a lesy a pod nohama pevnou zemi. A aby se stále setkával s lidmi, hlavně s lidmi!

Kolikrát se u Skovorody opakuje motiv „potřebného, které je snadné a všeho nesnadného, které je „nepotřebné“ přejatý od Epikura, a kolikrát tento motiv Komenský obměňuje ve svých úvahách a všem co je s Bohem snadné a o zlu ve světě jehož příčinou je neschopnost rozlišit potřebné věci od nepotřebných. Ve své závěti si přál, aby mu na hrob dali epitaf: Svět mne chytal, ale nepolapil.

Úryvky z jeho díla.

Jaký je v tom užitek, mít a nepochopit? Jíst a chuti nemít? A chceš-li vědět, věz, že lidi vidíme tak, jako kdyby ti někdo ukázal jen lidskou nohu anebo patu a zakryl přitom ostatní tělo a hlavu, bez té pak člověka poznat nelze. Ty i sám sebe vidíš jenomže je doslova totéž co sebe sama ztratit. Je-li v tvém domě zakopán poklad a ty o tom nevíš pak je to doslova tak, jako kdyby tam nebyl. Tedy poznat sebe sama a nalézt sebe sama a nalézt člověka, to všechno znamená totéž. Ty však sebe neznáš a nemáš člověka, který má oči a noc, sluch a všechny smysly. Jak potom můžeš rozumět svému příteli a znát ho, když sám sobě nerozumíš a sebe sama nemáš? Tím že zaniká vejce, rodí se kuřátko.

Chceme-li zaměřit nebe, zemi a moře, musíme nejprve změřit sami sebe naši vlastní mírou. A jestliže nezměříme nejprve sami sebe, k jakému užitku nám bude znát míru u jiných tvorů? A je to vůbec možné?. Což může ten kdo je ve vlastním domě slepý být bystrozraký na rynku? Což může najít míru a nepochopit co to míra je?

I kdybys změřil celý vesmír a nepoznal jeho plán, který všechno ovládá …. K čemu by to bylo?

Neříkám, že šťastný člověk nemůže zaujímat vysoké místo, nebo žít ve veselé zemi, užívat hojnosti, říkám pouze že je šťasten nikoliv pro svou hodnost, zemi či bohatství.

Hledáme štěstí v různých zemích, staletích hodnostech a ono je zatím všude a vždycky s námi jsme v něm jako ryba ve vodě, zatímco ono je okolo nás a hledá nás. Není nikde, jelikož je všude.

Jsou dvě cesty, které máte před sebou a které vyhovují směru vašeho putování. Jedna je přímá, druhá se kroutí. Radím vám, držte se té, která se kroutí. Nespěchejte, dál dojdete.

Oheň se šíří jen tam, kde je přítomné palivo. Stejně tak nemoc, nákaza všeho druhu a zánět nevzplane, jestliže je tělo chladné, bez hlenů a lehké jako korek. Lidský dav se nerozumně přecpává masem a nalévá nápoji všeho druhu. Je potom divné, že za příčinou jdou následky? 

Je šílenstvím lkát nad ztracenými věcmi a neradovat se z těch, které nám zůstaly. A co nám zůstalo? Život, zdraví, slunce, lid schopnost mluvit i mlčet apod.

Je naši povinností přemýšlet o možnostech, které nám pomohou překonat duševní otřesy a to ještě dřív než k nim dojde, protože to co si připravíme již předem, bude mít větší účinek.

Česká vydání:

Skovoroda, Hryhorij. Učitel života – výbor z díla. Přel. Petišková (Dvořáková) D. Irian. Praha, 1994

Skovoroda, Hryhorij. Rozmluva o moudrosti. Přel. Sokolová Fr. Vyšehrad. 1. vyd. Praha, 1983